Mezi Hřešihlavy a Kasejovicemi

Z židovského hřbitova na další hřbitov

Možná to s těmi hřbitovy přeháním. S křesťanskými a židovskými. Ale jak jsem si včera povšimla, nejsem jediná, kdo rád navštěvuje hřbitovy. Holanďanka Beatrijs, manželka českého kytaristy Jan Irvinga a duše elegantní restaurace „La Boema“ v Radnici, nejdříve upřela zrak na moje boty. Protože je zhodnotila jako dostatečně pevné, navrhla mi výlet do Hřešihlav. Na židovský hřbitov.

Neupozorňuje na něj žádný ukazatel a člověk tam od auta musí jít kousek pěšky. Lesem. Není to temný les. V okolí Plzně lesy temné nejsou. Temné a ponuré, a někdy děsivé a strašidelné, takové jsou lesy až dál na jih, na Šumavě. Hřbitov není udržovaný, ale ani vlastně není zpustlý. Nedotčený, řeklo by se. Tak, jak to Židé mají rádi. Sem tam lze na pomnících najít položený kamínek. Znamení, že sem občas přece jen někdo chodí a vzpomíná na zemřelé.

Od 17. století v Hřešihlavech existovala židovská obec, evidentně velmi živá komunita, která se brzy rozrostla natolik, že v roce 1841 tu Židé tvořily většinu obyvatelstva: 51 %.

Na hřbitově dnes stojí kolem padesáti pomníků. Roku 1826 tu pohřbili první mrtvé, v třicátých letech 20. století pak ty poslední. Zarostlé, mechem porostlé, viklající se a zase narovnané kameny, které by mohly vyprávět. Eroze a vandalismus představují největší nebezpečí pro hroby v tomto lese, který jak řečeno není temný. Přesto bych sem v noci šla jen nerada.

Dnes jsem vysloveně nedělně líná. To se může stát i městské kronikářce. Žádné termíny, žádné schůzky, žádná rande. Prostě jen jet krajinou, skoro bezcílně, aniž by mě tlačil čas nebo abych musela později něco psát. Ale i tak je toho hodně k objevování.

V Nových Mitrovicích na jih od Plzně právě kostelní zvony zvou na nedělní bohoslužbu.

Barokní kostel svatého Jana Nepomuckého v Nových Mitrovicích

Farář přijel na mopedu.

Pohled do slavnostně ozdobeného barokního interiéru kostela

V Kasejovicích, městečku několik kilometrů dál na jih, ukazatel upozorňuje na židovský hřbitov: To přece nelze ignorovat.

Prastaré, dnes už bezejmenné pomníky na židovském hřbitově v Kasejovicích, který byl založen už v 17. století.

 

Vedle pomníků s nápisy v hebrejštině, které zůstanou pro většinu lidí nesrozumitelné, je tady v Kasejovicích jeden pomník s německy psaným nápisem

A podle barev v krajině poznávám, kolik času už uplynulo od mého příjezdu.

Zářivé žluti řepkových polí na jaře ustoupilo jemnému, zlatavé žluti letních polím s obilím.