Zobrazují se příspěvky se štítkemdějiny. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdějiny. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 11. prosince 2015

Slavnosti svobody – ůkaz budoucím generacím, že Plzeň nebyla osvobozena Rudou armádou

Poté, co Wolftraud de Concini již bohužel ukončila svou činnost městské kronikářky, blogují  na její stránce na různá plzeňská témata až do konce roku žačky dějepisáře Antonína Koláře. Projekt byl iniciován Českým centrem Berlín a Německým kulturním fórem střední a východní Evropy.

»To tenkrát v čtyřicátom pátom, když Plzeň osvobodil Patton, s tanky a děly, na džípech bílý hvězdy měly, jak pestrý krovky tančily holky ze Škodovky a místní krásky zpívaly sborem: ›Škoda lásky …‹« Zlidovělá a v Plzni každému známá píseň písničkáře Jana Vyčítala nenechává nikoho na pochybách, že Plzeň byla osvobozena americkou armádou, ne ovšem vždycky se tato pravda učila ve školách v období studené války.

Tereza Brožová, Masarykovo gymnázium Plzeň

Historická fotka květen 1945
archiv Patton Memorial Pilsen
 »Hovoří Plzeň, svobodná Plzeň hovoří! Nechť žije svoboda, nechť žijí naši spojenci. Oznamuji všem obyvatelům Československé republiky, že pancéře 16. divize jsou na náměstí Republiky v Plzni. Viděl jsem na vlastní oči přijíždět pancéře ze západu. Slyšel jsem hukot tankových motorů. Podával jsem ruku americkému důstojníku. Slyšel jsem americký hovor. Po šesti letech nacistické hrůzovlády jsme svobodní. Americké pancéře jsou na náměstí Republiky. Hovoří Plzeň, svobodná Plzeň hovoří,«
zněla 6. května 1945 éterem slova Karla Šindlera, budoucího ředitele plzeňského rozhlasu. Spolu s ostatními účastníky ozbrojeného povstání proti německým okupantům se mu o den dříve podařilo obsadit vysílač pro hlášení letových zpráv.
Český rozhlas Vltava, 26.05.2013: Rekonstrukce vysílání z Plzně v květnu 1945

Sláva! Ať žije Československo! Je šestého května 1945 čtvrt na devět ráno, Plzeň se probouzí z včerejšího povstání a na náměstí Republiky nadšeně vítá přijíždějící tanky osvoboditelů. Americké jednotky přivážejí obyvatelům Plzně spolu s vytouženou svobodou i ochutnávku života za oceánem. Děti dostávají z rukou hrdinů své první žvýkačky a čokolády, dospělí si vychutnávají voňavé doušky amerických cigaret.
Historická fotka květen 1945
archiv Patton Memorial Pilsen

Nedaleko Plzně končí dlouhá pouť amerických vojáků, kterou zahájili vyloděním na plážích Normandie 6. června 1944. Generál George S. Patton plánoval pokračovat dál a osvobodit hlavní město Prahu, která úpěnlivě v době povstání žádala o pomoc. Do cesty mu však byla narýsována demarkační linie odsouhlasená na Jaltské konferenci, která rozdělila československé území mezi západní a východní osvoboditele. Američtí vojáci opustili Plzeň 20. listopadu 1945. Odjelo s nimi i mnoho plzeňských nevěst. Po roce 1948, v době studené války, se ovšem začaly falšovat dějiny.

Nastalo období lámání charakterů a vymývání mozků. Pro pamětníky však i přes následné, téměř pětačtyřicetileté zamlčování pravdy, zůstávají Američané osvoboditeli navždy, akorát se o tom nesmí po roce 1948 nahlas mluvit. Ve školních testech dostávají jedničky ti studenti, kteří leckdy nevědomě, vyplňovali testy lživě. Jedinou osvoboditelkou byla podle učebnic Rudá armáda a říkala to i paní učitelka, protože to tak nakázal nějaký stranický sekretariát. Američtí imperialisté jsou zlí a posílají k nám letadla s mandelinkou bramborovou, aby zničila naši úrodu a my měli hlad. Rodiče mlčí, nechtějí si často komplikovat již tak svízelný život. Učitelka mlčí také, nechce přijít o práci. Vtipně tuto situaci komentuje další sloka Vyčítalovy písně.
»Před pár lety musel kámoš z podniku, šli po něm, že vozil kytky k pomníku, ale on si říkal, ať mu vlezou na záda.  Že je mu to fuk a že to nebolí, však jen do tý doby než mu přišla holka ze školy, že nás osvobodila jenom Rudá armáda. Šel do sborovny a u Marxových spisů,  řek tý úče, že jí dává kuli z dějepisu a jestli chce, že ji ukáže ten otoman, kde seděli tenkrát ti hoši v plavkách o coca-cole snili a horkejch párkách, já o tom zpívám song a je to téma na román.«
Historická fotka květen 1945
archiv Patton Memorial Pilsen

Změna přišla až po sametové revoluci v roce 1989. Od roku 1990 se město Plzeň každoročně stává místem, kde se za účasti amerických veteránů a jejich rodinných příslušníků, obyvatel města a dalších hostů připomínají události května 1945. V programu tradičních Slavností svobody nesmějí chybět besedy s veterány, konvoj historických vozidel Convoy of Liberty, projekty klubů vojenské historie nebo vzpomínkové akty u pomníků druhé světové války. Přípravy na květnové oslavy probíhají celý rok. Organizátoři se domlouvají na přesném programu akce, shromažďují se finance na jejich záštitu, členové klubů vojenské historie řeší aktuální problémy na svých schůzích.
»Do klubu vojenské historie jsem se dostal díky známému a postupem času jsem si na českých i světových burzách obstaral uniformu«, líčí účastník Slavností svobody Jan Foud a popisuje své zážitky z příprav: »Asi s čtyřměsíčním předstihem se začínají vyrábět kulisy, čtyři dny před oficiálním zahájením potom stavíme dobové kempy, což je mnohdy náročné.«



Convoy of Liberty
Foto © A. Kolář

Letošní oslavy osvobození nesly hned dvojí nádech výjimečnosti. Osmého května jsme oslavíli výročí 70 let od konce druhé světové války a Plzeň si letos zároveň vychutnala i své prvenství mezi evropskými městy kultury. Slavnosti svobody 2015 byly také začleněny do programu EHMK. »Jubilejní výročí osvobození Plzně proběhne ve dnech 1.–6. května 2015 a nabídne bohatý program složený z tradičních akcí i novinek. Jako každoročně se návštěvníci budou moci zúčastnit besedy s veterány, prohlédnout si dobové kempy v Proluce, přilehlých Křižíkových sadech, v prostorech za OC Plaza a letos nově i v Borském parku, kde 1. května dopoledne proběhne rekonstrukce příjezdu americké armády do Plzně a stavby amerického tábora. Akce se oficiálně zahájí již v dopoledních hodinách. Večer pak proběhne slavnostní odhalení pomníku generála Pattona a historicky první vystoupení skupiny Lynyrd Skynyrd v České republice,« lákala návštěvníky Jan Foud. Další dny oslav nabídli kromě jiného i slavnostní show připomínající osvobození Plzně, Convoy of Liberty, koncert Pilsner Jazz Band, nebo fotbalové utkání mezi FC Viktoria Plzeň a vojskem. To připomělo událost z 24. května 1945, kdy se plzeňský fotbalový tým utkal s jedenáctkou americké armády. »Viktorka« tehdy na narychlo upravené ploše v Luční ulici před zraky jedenácti tisíc diváků postávajících na polorozbořených ochozech, zvítězila 11:1.

Convoy of Liberty
Foto © A. Kolář
Plzeň byla zase plná vzpomínek, o nichž zpívá ve své písni i Jan Vyčítal. Její slova nejsou ani zakázaná, ani postihovaná, jsou odrazem naší minulosti.
 »Mám v Plzni kámoše, už je to řada let, vždycky rád slyším plzeňskej dialekt, a když tam jedu čundrem, dám o sobě vědět. Řekne mi usárnu si tutam dej, na tuten gauč tam si nesedej, tam už pětačtyřicet let nesmí nikdo sedět! Ani já tam nesedám, když mám po práci, tam seděli v květnu američtí vojáci  a tutam co máš nohy, tam šoupli svý helmy. Táta vytáh láhev šňapsu, z úkrytu pozval partu džezmenů k nám do bytu a Chattanooga zpívala se velmi … tenkrát v čtyřicátom pátom, když Plzeň osvobodil Patton …«
Na Youtube: Jan Vyčítal – To tenkrát v čtyřicátom pátom

středa 25. listopadu 2015

Klatovská ulice v proměnách dějin

Poté, co Wolftraud de Concini již bohužel ukončila svou činnost městské kronikářky, blogují na její stránce na různá plzeňská témata až do konce roku žačky dějepisáře Antonína Koláře. Projekt byl iniciován Českým centrem Berlín a Německým kulturním fórem střední a východní Evropy.

Když pozoruji časovou osu a měnící se jména hlavních plzeňských ulic, nemohu si nevzpomenout na Winstona Smithe, jehož úkolem ve fiktivní společnosti vytvořené Georgem Orwellem v románu 1984 bylo přepisovat historii knihu po knize, článek po článku, titulek po titulku. Není změna názvů ulice také takovouto snahou o změnu či retušování historie? Myslím si, že lidé by se měli snažit více se zajímat o věci kolem sebe a hledat význam i ve zdánlivě nicneříkajících každodenních názvech ulic, protože měnící se pojmenování může leccos prozradit o nás i našich dějinách.

Pavla Papazianová, Masarykovo gymnázium Plzeň

1879 Ferdinandova třída/Ferdinandstraße

Od tohoto roku byla ulice pojmenována jako Ferdinandova a její další část, která směřovala ven z města směrem na Litice, se jmenovala Klatovská. Toto období se neslo ve znamení velkého stavebního ruchu a město se poměrně rychle zalidňovalo. Ulice se pomalu zastavovala domy. Nově také vznikaly dělnické kolonie, železniční trati a továrny. Název ulice se stal holdem rakouskému císaři a poslednímu korunovanému českému králi Ferdinandu I. Dobrotivému, jenž si své přízvisko získal milým a přátelským chováním, které pocítili především Češi, jelikož zbytek svého života až do roku 1875, po nedobrovolné abdikaci v roce 1848, strávil tento císař v Praze.

1921 třída Československých legií

Krátce po skončení první světové války byli českoslovenští legionáři, kteří se v roce 1920 vrátili z nasazení v Rusku, ve Francii a v Itálii, ve společnosti považováni za největší hrdiny. Nejen, že bojovali proti poraženému nepříteli, který dlouhá léta pustošil zemi válkou, ale především se stali symbolem vzdoru proti monarchii a novými symboly nabyté státní samostatnosti. Rok přejmenování této plzeňské třídy byl také významný z důvodu exhumace popravených legionářů v Itálii, na jejichž počest se konal v Plzni slavnostní průvod.

1940 ulice Klatovská/Klattauer Straße

Ulice dostala politicky neutrální název. Změna jména pravděpodobně souvisela s obsazením Československa a se zřízením Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939. Po začátku druhé světové války, kdy bylo Československo obsazeno agresivním nacistickým Německem, již předchozí název plný národní hrdosti nebyl možný. Okupantům se jistě nelíbilo, že by jedna z hlavních plzeňských ulic byla pojmenována po vojácích, kteří v první světové válce bojovali proti nim. Označení „Klatovská" je zřejmě zvoleno z čistě geografických důvodů, jelikož zmíněná ulice směřuje z Plzně do Klatov. 

1943 třída Reinharda Heydricha/Reinhard-Heydrich-Straße

V roce 1943 dostala ulice jméno Heydrichova. Tento název se měl stát pro Čechy svým způsobem mementem a měl být připomínkou zavražděného zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Reinhard Heydrich zemřel v roce 1942, kdy na něj byl spáchán atentát v pražské Libni. Zavraždění Reinharda Heydricha byl z české strany zřejmě nejvýznamnější počin proti nacistické okupaci. Jelikož se jednalo o jednu z nejvlivnějších osob v Říši, byla jeho smrt tehdy náležitě oplakávána a jeho osobnost náležitě oslavována, například i formou přejmenování významné plzeňské ulice, jejíž nové pojmenování mohlo být i varováním, aby se neposlušnost českých obyvatel již nikdy neopakovala. Mnoho popravených z období tzv. heydrichiády pocházelo právě z Plzně a v Plzni samotné atentátníci na Heydricha, po svém seskoku na území protektorátu, našli svůj první úkryt.

1945 Benešova třída 

Brzy po skončení druhé světové války bylo nutné změnit název ulice znovu. Ulice nesla nově jméno prezidenta Edvarda Beneše, představitele československého odboje a exilové londýnské vlády v období německé okupace. Československo se vrátilo k ideálům tzv. první republiky a ulice byla poprvé ve své historii pojmenována podle žijící osobnosti. Ulice však nesla jméno prezidenta Beneše pouze jeden rok.

1946 opět Klatovská

Benešova ulice byla velmi rychle nahrazena opět neutrálním názvem Klatovská. Vysvětlení lze spatřovat v tom, že se konaly první poválečné volby, v nichž Komunistická strana Československa získala nejvíce mandátů. KSČ v těchto volbách zvítězila a zároveň podle vládního nařízení z 27. 5. 1946 bylo stejným poměrem upraveno složení národních výborů na všech stupních státní správy. To znamená, že nejvíce křesel v Plzni získala také komunistická strana. Je známo, že KSČ neměla příliš v lásce pana prezidenta Beneše. Proto se pojmenování ulice vrátilo k neutrálnímu názvu Klatovská. Edvard Beneš byl vymazán a zanedlouho byl po komunistickém puči donucen k abdikaci.

1951 třída 1. máje

Po uchopení moci komunisty v únoru 1948 bylo jasné, že změny názvů ulic na sebe opět nenechají dlouho čekat. Ideologie a budovatelské rozjaření se podepsalo na další změně názvu ulice. Ta byla pojmenována po jednom z nejvýznamnějších svátků tehdejší doby, při němž se oslavovala práce. První máj – lásky čas, ale v té době především den svátku práce, den, kdy žáci, studenti a pracovníci továren se povinně účastnili tzv. prvomájových propagandistických průvodů. Jelikož Klatovská třída protíná značnou část města, byla právě ona určena k těmto dobovým slavnostním akcím. Na toto pojmenování ulice dodnes upomíná název místní restaurace Májovka, i když si dnes už jen pamětníci vzpomenou, že název restaurace pochází od bývalého pojmenování ulice.

1991 opět Klatovská

Přejmenování třídy v roce 1991 bylo reflexí změny politického režimu po sametové revoluci v roce 1989. Lidé už nežili s pocitem strachu, který by je nutil k bujarému oslavování komunistického svátku, tudíž význam 1. máje upadl téměř ihned v zapomnění. Lidé již nechtěli mít název ulice spjatý s komunistickým režimem. Československo se stalo opět demokratickým státem, v jehož čele stál prezident Václav Havel. Tento název ulice nese dodnes a je jen otázkou, zda bude muset být ještě někdy přejmenována.

Domnívám se, že z tohoto krátkého nahlédnutí do dějin plzeňské třídy je patrné, že jméno hlavní třídy může reflektovat atmosféru společnosti či směřování politické moci. Myslím si, že konkrétní názvy měla třída vždy, když byla celá společnost protknuta stejnými emocemi - Ferdinandova, Československých legií, nebo byla naopak podřízena totalitní moci - Heydrichova, 1. máje. A jak se bude dnešní Klatovská ulice jmenovat dál? Doufám, že její jméno zůstane zas na delší čas stabilní.