Zobrazují se příspěvky se štítkemLukáš Paleček. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemLukáš Paleček. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 16. října 2015

Návštěva Borů


Plzeňské vězení jakožto zrcadlo českých dějin

Bory: Stačí, aby zaznělo tohle slovo a každému Čechovi jde mráz po zádech. Lukáš Paleček tam čtyři roky pracoval jako úředník, před dvěma lety se ale rozhodl změnit zaměstnání: věnovat se historicko-genealogickému bádání. Zajímalo mě, jestli to byla historie plná děsu a krutosti, která se v tomto dnes největším vězení na území Česka odehrála, jej přiměla k tomu porozhlédnout se po jiném zaměstnání?

 
Lukáš Paleček, někdejší úředním ve věznici Plzeň-Bory

Nakonec jsem se ho na to nezeptala, když jsme se s ním setkali – já a moje věrná Tereza Svášková – v Café Frenchie hned pod Velkým divadlem v Plzni a on nám trpělivě dvě hodiny odpovídal na otázky. Informace, které nám zprostředkoval, by vlastně stačily na to, abych napsala delší článek o plzeňské věznici. Ale já chtěla věznici vidět na vlastní oči, dýchat stejný vzduch, který během 140-leté historie zařízení dýchali tisíce a tisíce trestanců.

Vstup do plzeňské věznice

Bory byly od počátku, když ještě za Rakouska-Uherska v letech 1874–1878 stavba vznikla, koncipované jako moderní věznice. Architekt Trojan Ritter von Bylanow, původem z Prahy, se rozhodl pro „onu vzornou formu, přičemž jednotlivé trakty s celami jsou paprskovitě seskupené kolem pozorovací věže či ústředí a jsou tak s ní propojené světlými chodbami“. Tento druh stavby, používaný pro vězení již od počátku 19. století, byl nazývaný „design panoptikum“ – zdánlivě posměšný výraz pro stavby, které nebyly a nejsou nic jiného než odděleními kuriozit. Architektonickou logiku, která se za tímto termínem skrývá, pochopíme, když si osvětlíme etymologii tohoto slova pocházejícího z řečtiny: „pān“ = „celkový“ a „optikós“ = „optický“. „Panoptikum“ tedy znamená něco jako „celková přehlídka“.

A opravdu, když sem s tlumočníkem Honzou Chabrem přicházíme a stojíme v ústředí po asi 35 metrů vysokou kupolí (váhavě a s lehce roztřesenými koleny), skýtá se nám vhled do sedmi nekonečně dlouhých, hvězdicově koncipovaných chodeb vězení: V jedné z nich se odrážejí hlasy vězňů, kteří se nejspíš baví před dveřmi cely, z jiné vychází vězni s vozíkem plným várnic, v třetí ticho jako v hrobě. A tak jsem byla ráda, když jsme – chodbou plnou železných dveří, které nám řinčivými klíči otevírali a s rachotem zase za námi zase zavírali – se konečně ocitli v místnosti se stálou expozicí k dějinám věznice, na jejíž realizaci se Lukáš Paleček velkou mírou podílel.

Zde máme před očima obrazně materiál, z něhož je jedno jasné: že věznice v Plzni byla od svého založení během jednotlivých režimů „upřednostňovaným“ zařízením pro zatčení politicky jinak smýšlejících a disidentů.

Dějiny věznice Plzeň-Bory jakožto synonym pro „basu nepřátel režimu“ se započaly již krátce po jejím etablování. Ani c.k. monarchie s poddanými, kteří kvůli svým (často oprávněným) idejím a snahám platili za ohrožující stát, nezacházela v rukavičkách. A mezi prvními, kteří touhu po národní nezávislosti museli zaplatit vazbou v Plzni-Borech, byli členové tajného českého spolku „Omladina“: téměř 70 jejich stoupenců bylo v roce 1894 odsouzeno k dlouhému trestu odnětí svobody, mezi nimi také pozdější ministr financí v období první republiky Alois Rašín (který byl roku 1923 obětí atentátu, ale to je zase jiný příběh).

Alois Rašín (1867–1923), spoluzakladatel Československa a ministr financí

Dalšími vybranými vězni v Borech byli Antonín Zápotocký, vězněný roku 1939 Němci, v době komunismu prezident Československa (1953 až do své smrti 1957) a také Václav Havel (1936–2011), pozdější prezident, Jiří Dienstbier (1937–2011), pozdější ministr zahraničních věcí, a Dominik Duka, dnes kardinál a arcibiskup pražský, kteří ve věznici strávil vícero měsíců vazby.

Václav Havel


Jiří Dienstbier


Kardinál a arcibiskup pražský Dominik Duka

Hned po obsazení Československa a založení protektorátu Čechy a Morava do Borů napochodovalo gestapo, hodně plzeňských Židů se během druhé světové války na svoji cestu do smrti do koncentračních táborů vydávalo právě z Borů, členové české odboje v době nacistické okupace zde žili za nelidských podmínek, hodně sudetských Němců bylo po skončení války v plzeňském vězení Čechy týráno, mučeno a zabito. Lukáš Paleček vyjmenovává různá jména, vypráví příběhy zvůle a nelidskosti, při jejichž poslechu člověka jímá děs a hrůza.

Symbolickou postavou české poválečné historie a prominentní obětí komunistického režimu byl generál Heliodor Píka (1897–1949), který – obviněný z vlastizrady – byl tady v Borech 21. července 1949 popraven: „Ne,“ opravuje Lukáš Paleček, nebyl popraven, byl zavražděn.“ Neboť Píka byl později rehabilitovaný jako nevinný. Naštěstí zdi věznice nemohou vyprávět, co viděly a slyšely. Každý režim po sobě zanechá oběti a Bory jsou zrcadlem českých dějin posledních 140 let.

Heliodor Píka jakožto francouzský legionář za první světové války

Jedním z vězňů, kterým se Lukáš Paleček zabýval obzvlášť intenzivně, byl generál Rudolf Toussaint (1891–1968), koncem války velitel v Čechách a na Moravě. Vydal se Američanům, roku 1946 byl předán československým úřadům a v Borech strávil 15 let. Jako vězeň a malíř-amatér. Roku 1961 byl Toussaint předán Spolkové republice Německo: „Když jsem byl na přechodu Waidhaus, co si myslíte, že tam Čechům viselo na stěnách? Moje dva obrazy,“ vyprávěl Toussaint v rozhovoru. Během svého pobytu v plzeňské věznici prý namaloval více než 420 olejových maleb, desítky z nich v Borech zůstala a Lukáš Paleček se snaží o umělecké zhodnocení a symbolický výklad: květiny, krajina Středomoří a veselé žánrové výjevy, které zmírňují hořce laděnou atmosféru v Borech.

Ředitel Petr Vlk, kterému je 42 let a svoji funkci vykonává teprve pár měsíců, působící sportovně a sebejistě, ale své nelehké úlohy jakožto šéfa věznice, kde dnes žije 1210 vězňů, si je plně vědom, se s námi loučí. Když jsme zase venku na svobodě, zhluboka se nadechneme.

Nepřehlédnutelná monumentální stavba na jihu města Plzeň: věznice Bory