Tři zlaté kašny

Na cestě k modernímu městu

Ráda bych je vyfotila v plné akci. Jenže třem kašnám na Náměstí Republiky v Plzni dodnes chybí něco (životně) důležitého: voda. Možná za tím bude strach, že se po několika skoro letních dnech zase ochladí a voda by mohla zamrznout? Kdo ví? Takový velbloud je jakožto pouštní zvíře na dlouhodobou žízeň zvyklý, pes respektive chrtice ale už musí být hodně žíznivý, a jak to mají se žízní andělé, netuším. Neboť tři kašny, které když svítí slunce, se krásně lesknou a třpytí, představují – ve velmi abstraktně esenciálních tvarech – právě velblouda, chrtici a anděla.

„Anděl“

Upřímně řečeno – a můžete mě klidně považovat za omezence –, když jsem se na Náměstí Republiky ocitla poprvé, učarovaly mi spíše tyhle moderní instalace než starobylý gotický kostel svatého Bartoloměje. Jistě, plzeňská katedrála na hlavním náměstí zaujímá prominentní místo, „krásná madona“ uvnitř se tváří líbezně, hlavy andělíčků venku po stranách (viz můj předchozí blog) slibují štěstí a bezstarostnost a věž je se svými 103 (ne: 102,26) metry největší v zemi (Čechy). Ale to nejhezčí tady – Plzeňané mi můj názor prominou – není kostel. Což ovšem novomanželům oddaným na nedaleké radnici nebrání v tom, aby před ní nezapózovali pro své obligátní svatební fotografie.

Na pokrytí tří dodnes žíznivých studní prý byly použity tři čtvrtě kila zlata ve formě nejjemnějších fólií. Cena použitého zlata ale nebyla důvodem toho, proč město z počátku z návrhu Ondřeje Císlera, který roku 2004 vyhrál vypsanou soutěž, nebylo nadšené. Teprve v roce 2010, kdy mezinárodní porota město Plzeň jmenovala evropským hlavním městem kultury 2015, projekt rychle vytáhli z šuplíku konzervativismu a realizovali: aby se světu ukázalo, že Plzeň – v rámci motta „Open up“ – je otevřené město, které se dívá dopředu.

Architekta Ondřeje Císlera žijícího v Praze mimochodem při navrhování stylizovaných kreací inspiroval plzeňský znak města, ve kterém figurují právě tyto tři postavičky: chrtice má symbolizovat věrnost králi a církvi (revolucionářství tu nebylo na denním pořádku), velbloud připomíná epizodu z nevydařeného obléhání města husity v 15. století (opět věrnost k dominantní církvi), anděla do erbu daroval městu Plzni papež Řehoř XIII. v 16. století. Tehdy právě proběhl tridentský koncil zabývající se otázkami reformace a především jezuité jakožto šiřitelé katolicky upevněných otázek víry prosazovali nový plamenný kult andělů.

Tak, dnes tedy trochu něco o historii města.

 

Kolem nohou „chrtice“ se děti rády schovávají a dovádějí.