Bavory v Plzni

Přátelství překračující hranice

Dnes jsem nevěřila svým očím. Během několika hodin se plzeňské hlavní náměstí, které je normálně korzem, hřištěm (bez trávy) a místem ke slunění místních, proměnilo v pivní zahrádku (bez trávy a stromů). Včetně dřevěných stolů a lavic, tak jako tomu bývá v bavorských venkovních pivnicích. A všude se mluvilo bavorsky, nejrůznějšími východobavorskými variantami.

Obléhání plzeňského Náměstí Republiky Bavořany různého věku a příjezd obrovského draka-robota Fanny z Furthu im Wald, který plivá a chrlí oheň (scéna jako vystřižená z Jurského parku) byly zábavným zakončením Bavorských kulturních dnů, během kterých západočeské město celý týden zakoušelo jihoněmeckou kulturu všech možných forem.

 

Drak Fanny z Furthu im Wald je největší chodící robot na světě. Zde ta obluda stojí před pastelovými fasadámi na plzeňském hlavním náměstí

Došlo k setkání českých a bavorských učňovských škol, konal se Česko-bavorský den základních uměleckých škol, ve Velké synagoze s báječnou akustikou vystoupil sbor Regensburger Domspatzen, probíhaly koncerty, filmové večery a taneční představení bavorských i českých umělců a skupin. Z přeplněné katedrály zněla kázání v němčině a češtině, ve kterých se hovořilo o mostech, sousedství a Evropě. A na překvapených, zvědavých zúčastněných Plzeňanech bylo vidět, že to nejsou žádná prázdná slova. Tady v Plzni se po celý týden budovaly mosty a upevňovaly sousedské vztahy.

Literárním vrcholem bavorského týdne byla prezentace knihy unterwegs/cestou*: Deset východobavorských a západočeských spisovatelů napsalo krátké prozaické texty na téma „na cestě“, „putování vnitřními a vnějšími krajinami“ – jak se píše v předmluvě. Některé povídky se odehrávají na nereálných místech, jiné v místech překračujících hranice mezi Bavorami a Čechami.

 

Pět autorek prozaické antologie unterwegs/cestou. Zleva doprava: Jarka Málková, Carola Kupfer, Tamara Kopřivová, Marita A. Panzer a Rolf Stemmle. Mezi nimi pozorně pózuje pes Zampa, můj věrný společník na cestách

Spisovatelka a historička Marie Špačková pocházející z nedaleké pohraniční západočeské vesnice ve svém krátkém textu, který se odehrává v roce 1990, píše o vlaku, který jede z Čech do Bavor, o rozdílné krajině na jedné a druhé straně hranic: „Blíž ke statkům se lidé z vlaku, co přijížděl z české strany, neodvážili. Na dvorech usedlostí se taky nikdo neukázal. Jedni ani druzí nevěděli, co si o sobě navzájem mají myslet. A i kdyby to věděli, nebyli by schopní to říct. Navzájem pro sebe zůstávali němí.“ Naštěstí se toho od roku 1990, po sametové revoluci v roce 1989, hodně změnilo. Dnes se společně mluví, zpívá, hraje, tančí a popíjí (dobré, pěnící pivo, které tu milují obyvatelé obou stran hranice): Bavorské kulturní dny jsou významným znamením toho, že Západočeši a Bavořané, potažmo Češi a Němci spolu už zase dokážou mluvit.

* Verband deutscher Schriftsteller, Regionalgruppe Ostbayern (Hg.), unterwegs. Geschichten aus Westböhmen und Ostbayern/cestou. Příběhy z východního Bavorska a západních Čech, Regensburg: Verlag Friedrich Pustet 2015