Čechy adieu!

Plzeň, město pěti řek

15. října tse ve Velké synagoze – známé svojí jedinečnou akustikou – konala slavnostní, úspěšná premiéra symfonické básně „Pět Řek/Fünf Flüsse“. Jiří Vyšata, Martin Červenka, Pavel Samiec a Tomáš Karpísek, čtyři mladí skladatelé, se pod vedením svého učitele Jiřího Bezděka při psaní této skladby nechali inspirovat pěti řekami, které městem protékají nebo je obtékají: Mže, Radbuza, Úhlava, Úslava a Berounka.

Dětské kresby výstavy „Pět řek“, která byla k vidění v plzeňském Domě hudby. Nahoře syntetické znázornění Plzně a jejích pěti řek

Rooseveltův most přes Mži (nahoře) a graffiti na mostě (dole)

Pět řek. Není na světě moc měst, která se mohou pochlubit takovým říčním bohatstvím, řeky ale v Plzni nejsou moc vidět. Od počátku mého pobytu v Plzni – obzvlášť po procházce s Šárkou Krtkovou – mě fascinovala především Radbuza. Možná že mi učarovalo její jméno, které mi připomíná pohádky a vodní víly, možná skutečnost, že pramení v blízkosti hlavního evropského vodního předělu mezi Labem a Dunajem, mezi Severním mořem a Středomořím, a že maličká část jejího povodí se nachází i v Bavorsku. Je dlouhá 111,5 kilometrů a protéká kolem vesnic – jako Újezd u Svatého Kříže/Heiligenkreuz, Hostouň/Hostau a Horšovský Týn/Bischofteinitz – , které mě upomínají na mého strýce-kněze, který tu kdysi působil.

Rodačkou z Horní Falce a tím i skutečně kosmopolitní řekou je Mže/Mies. Pramení u obce Mähring, svoje dětství na dvou a půl kilometrech strávila v Bavorsku a jako hraniční řeka se krátce nedokáže rozhodnout, jestli chce být patřit k Horní Falci a Bavorám nebo Česku a Čechám. Rozhodne se pro Čechy, dotkne se Tachova/Tachau, několikrát vytvoří jezero, až nakonec putuje do Plzně. Po téměř 103 kilometrech délky dorazí k Plzeňskému Prazdroji, světoznámému pivovaru, spolu s Radbuzou mění své jméno a opouští město jako Berounka (která po 140 kilometrech ústí v Praze do Vltavy).

Tady se z Mže (vlevo) a Radbuzy (vpravo) stává Berounka.

Zbývá ještě Úhlava a Úslava. Úhlava, dlouhá 109 kilometrů, je dítkem Šumavy. Vine se kolem města mnoha věží Klatov/Klatau, u hradu Švihov se z ní stává vodní příkop a tři kilometry jižně od plzeňského starého města ústí do Radbuzy. A Úslava, nejkratší z plzeňských řek, se do západočeského hlavního města vlévá z jihu a po 94 kilometrech se u malebného kostela svatého Jiří vlévá do Berounky.

Jakmile jsem v Plzni či okolí spatřila řeku, fotila jsem. Následuje výběr z těchto momentek, kde nehrála roli geografická, ale čistě estetická kritéria 

 

Mladá Mže v blízkosti hranice (nahoře) a v Tachově/Tachau (dole)

Kdo se do plzeňského regionu v těchto dnech chystá, má ještě příležitost zažít druhé představení symfonické básně „5 řek“ v podání mega-mládežnického orchestru, jehož členy jsou mladí hudebníci z Plzně a Monsu (letošní evropská hlavní města kultury), Rigy (evropské hlavní město kultury 2014), Košice/Kaschau (evropské hlavní město kultury 2013) a Vratislav (evropské hlavní město kultury 2016) pod vedení amerického dirigenta Normana Gamboy: 18. října (ach, to je vlastně dnes!) ve fascinující novoromantické jízdárny ve Světcích u Tachova.

U Tachova a nedaleko mladé Mže jsem vyfotografovala tento les plný mlhy. A to už je skutečně moje definitivní rozloučení jakožto městské kronikářky Plzně2015. Doufám, že Rýbrcoul se nadále skrývá za stromy a křovisky, nadále mě bude ochraňovat a postará se o to, abych se brzy zase do své české vlasti vrátila.