Chátrající vesnice

Znovuzrození Výškovic?

Ve Výškovicích byl prý v roce 1821 několikrát i Goethe, bylo mu tehdy 72 let. Pobýval tehdy poprvé v Mariánských Lázních, založených teprve tři roky předtím, a často se vydával do premonstrátského kláštera v Teplé. Možná tam s přírodovědně vzdělaným opatem Karlem Kasparem Reitenbergerem diskutoval o léčivých pramenech a jejich vývoji. Nebo se mu svěřil se svojí vášnivou láskou k právě 17leté Ulrice von Lewetzow, „nejlíbeznější ze všech líbezných bytostí“, která jej – po odmítnutí z její strany – dva roky poté inspirovala k napsání Elegiím z Mariánských lázní. „Stesk mi kladl mdlou, dusnou tíží na ducha i tělo/ zrak, zchvácen podobami hrůz, mi chřadl / co srdce, prázdnem zpustošení, zelo“, takto Goethe oplakával neopětovanou lásku o 55 let mladší Ulriky [překlad Otokar Fischer].

Druhou Goethovou vášní byla celoživotně geologie. A to i při jeho pobytech v Mariánských Lázních. On a jeho doprovod jezdili po „špatných lesních cestách“, zapsal si 21. srpna 1821, „ale byly jsme za to odměněni tím, že jsme nečekaně našli čedič“. Na Podhoře, hoře vysoké 847 metrů s krásným výhledem, se dá najít také lýkovec, oměj vlčí mor, kokořík přeslenitý a vranec jedlový, pokud se tu tedy někdo vyzná lépe než já.

Takže geologie a botanika. Goethe se ani slovem nezmíní o jazykové hranici, o němčině tady a češtině onde. To se stane tématem až o sto let později, aktuálním a ožehavým, které povede k dramatickým událostem. Před druhou světovou válkou, během války a bezprostředně po válce. Když místa obývaná sudetskými Němci byla opuštěna, k novému osídlení v některých případech nedošlo a hodně obcí zchrátralo.

Tradiční architektura ve Výškovicích

 

O těchto proměnách krajiny se právě tento víkend diskutovalo v Plzni. Čeští a němečtí odborníci na slovo vzatí. Vrcholem třídenní konference financované jak českou tak německou stranou byla exkurze do Výškovic. Ne po Goethových stopách, ale kvůli slavnostnímu „zasvěcení“ (dá-li se to v převážně ateistické zemi, jakou je Česká republika, říct) land artové instalace.

Barokní kaple „Maria dobré rady“ ve Výškovicích

Byla jsem tu už před pár dny. Na „špatných (lesních) cestách“, abych to vyjádřila Goethovými slovy. Na posledních kilometrech točité, úzké silnice nestojí žádný dům, nenajdete tu ani živáčka, ani ceduli. Jen zatáčky a lesy, zatáčky a lesy. Až konečně dojedu na místo. Slyším, jak mi bije srdce. Místo? Ano, místo určitě ano. Ale obec? Lze vůbec dva, tři domy – byť postavené hezkým tradičním hrázděným způsobem –, zchátralou kapli, starou lípu a pár kaluží označit za „obec“, za „vesnici“?

Čeká Výškovice, symbol zpustlých a chátrajících západočeských vesnic, znovuzrození? Přála bych jim to.

Vnitřek barokní kaple: Ceduli před kaplí varuje, že vstup je na vlastní nebezpečí

..