Brundibár je dětská opera o dvou dějstvích skladatele Hanse Krásy a libretisty Adolf Hoffmeistera. Největšího úspěchu Brundibár dosáhl za druhé světové války v Terezínském ghettu. Díky své popularitě byl zneužit ve prospěch nacistické propagandy. Dodnes toto dílo sklízí úspěchy po celém světě a dojímá posluchače různých věkových kategorií. Jednu z hlavních rolí opery sehrál v nacistickém propagandistickém filmu, který zachycoval »bezstarostný« život židů v terezínském ghettu, i mladý židovský chlapec z Plzně.
Markéta Kolářová, Masarykovo gymnázium Plzeň
![]() |
Propagandistická fotografie dětského souboru z filmu Theresienstadt
(Hanuš Josef Treichlinger s flašinetem) Foto: © Židovské muzeum v Praze |
Tato opera je ovšem spojena se smutným obdobím naší historie. Židovský skladatel Hans Krása (1899–1944) a spisovatel Adolf Hoffmeister (1902–1973) napsali operu Brundibár v roce 1938. V Praze v roce 1941 se představení hrálo pouze dvakrát a navíc tajně, protože kulturní činnost byla už v té době Židům zakázaná. Adolf Hoffmeister emigroval, Hans Krása v srpnu 1942 odjel transportem do Terezína a mnozí jeho spolupracovníci a dětští herci ho brzy následovali. V Terezíně hru upravil pro menší orchestr.
Hudebník Rudolf Freundfeld, po valce Franěk, přivezl do ghetta klavírní výtah skladby a ujal se vedení zkoušek. Probíhaly na půdě takzvaných Drážďanských kasáren. Do nácviku neustále rušivě zasahovaly transporty z Terezína. Dětské herce odvezené do koncentračních táborů na východě »ke konečnému řešení« musely nahrazovat děti z nově příchozích transportů. Po více než dvou měsících zkoušení se 23. září 1943 v Magdeburských kasárnách konala premiéra. Opera Brundibár měla velký úspěch a celkem se do podzimu 1944, kdy z Terezína odjížděly poslední transporty, odehrálo asi 55 repríz, hrálo se tedy v průměru jedno představení týdně.
Děj této dětské opery je následující: Dva sourozenci, Aninka a Pepíček mají nemocnou maminku. Aby se uzdravila, potřebují pro ni sehnat mléko. Děti jsou však chudé a nemají peníze na to, aby si mléko koupily. Mlékař jim mléko zadarmo nalít nechce. Děti přemýšlejí, jak peníze získat, když tu přichází na náves flašinetář Brundibár, který začne vyhrávat, a lidé mu z ničeho nic začnou házet peníze do čepice. Sourozenci se tedy logicky domnívají, že když začnou zpívat, vydělají si peníze stejně jako flašinetář. Výsledek je ale katastrofální. Aninka a Pepíček jsou vyhnání policistou a ještě si flašinetáře poštvou proti sobě. Usínají zoufalé na ulici. V noci je navštíví zvířátka – Pes, Kocour a Vrabčák a domluví se, že dětem pomůžou. Ráno zverbují všechny děti v okolí a společně se jim podaří získat za svou písničku peníze na mléko pro maminku. V tu chvíli se ovšem připlíží rozhněvaný Brundibár a peníze dětem ukradne. Strhne se velká honička a zvířátka společně s dětmi nakonec Brundibára porazí a vyženou pryč.
![]() |
Hanuš Josef Treichlinger hraje na flašinet v opeře Brundibár Foto: © Židovské muzeum v Praze |
Jako patnáctiletý byl 16.10.1944 zařazen do osvětimského transportu. V Osvětimi byl ihned po příjezdu spolu ostatními zavražděn v plynové komoře. Podobný osud potkal mnoho dalších Židů, z 2.613 deportovaných Židů z Plzeňska, Přešticka, Blovicka a okolí se konce války dožilo jen 209 z nich.
Pohádkový příběh vítězství dětí a zvířátek nad zlým flašinetářem proslul jako hudební symbol holokaustu. Dětská opera byla zároveň také využívána tehdejší německou nacistickou propagandou. Byla představována jako obraz idylického života dětí internovaných v koncentračním táboře, který je plný zábavy a her. Obalamutit se podařilo i inspekční návštěvy komise Mezinárodního červeného kříže. Toto dětské představení bylo zachyceno taktéž v propagandistickém filmu Theresienstadt – film známý také pod názvem Vůdce daroval Židům město, kterým byla maskována pravá tvář dění v ghettech a koncentračních táborech. Tím se tato opera stala světoznámou. Finále opery se stalo jakousi terezínskou hymnou. Herci i diváci při každém představení silně vnímali, co slova zpěvu spolu s pohádkovým vítězstvím nevinných dětí proti zlému Brundibárovi znamenají.
![]() |
Pamětní deska v Palackého ulici Foto: © Markéta Kolářová |
»Brundibár poražen, utíká do dáli.
Zaviřte na buben, válku jsme vyhráli!!
Kdo má právo rád
a při něm obstojí
a nic se nebojí,
je náš kamarád
a smí si s námi hrát!«
0 komentářů:
Okomentovat