Dominik

Poté, co Wolftraud de Concini již bohužel ukončila svou činnost městské kronikářky, blogují  na její stránce na různá plzeňská témata až do konce roku žačky dějepisáře Antonína Koláře. Projekt byl iniciován Českým centrem Berlín a Německým kulturním fórem střední a východní Evropy.

V nenápadném šedém domě v Dominikánské ulici dnes sídlí agentura »Dominik centrum«, v průchodu najdeme prodejnu »Music records« a do kavárny »Dominik« ve dvoře chodí Plzeňští na kávu a drinky. Historie tohoto domu ovšem sahá daleko do doby, kdy v Evropě ještě ani nespatřili kávové zrnko.

Helena Matějková, Masarykovo gymnázium Plzeň

Na prahu novověku patřil dům k cisteriánskému klášteru Plasy. Členové konventu se zde však zdržovali, jen když přijeli do Plzně za účelem jednání, a tak ho kvůli drahým nákladům v roce 1548 prodali za 200 kop grošů Plzni. Krátce poté dům odkoupil Florián Gryspek z Gryspachu, který vlastnil také zámek na Kaceřově. Jeho rod spravoval dům až do roku 1622, kdy jim byl císařem za protihabsburský odboj zkonfiskován majetek a podle legendy pak všichni členové spáchali hromadnou sebevraždu. Poté dům opět změnil majitele, kterým se v roce 1623 stává opět plaský klášter. Ten ho získal jako odškodnění za ztráty utrpěné v době husitství. Dům byl ale v ještě horším stavu, než ve kterém ho řád městu prodával a peníze na opravu chyběly. Když se pak v roce 1639 členové řádu schovali do Plzně před švédskými vojsky, museli se ubytovat u dominikánů.

Dům z pohledu z Dominikánské ulice

K domu se váže mnoho pověstí. Jedna z nich praví, že když za třicetileté války utekli mniši z plaského kláštera do Plzně, vzali s sebou i cenný poklad, k nimž patřili i tři zlaté sochy andělů. Opat se bál, aby nebyl nalezen a rozkraden, kdyby město padlo, a tak jedné noci vzbudil starého řádového bratra a jednoho věrného sluhu, který byl vyučený zedník, a s jejich pomocí poklad zazdil ve sklepě. Věděli o něm jen oni tři. Zanedlouho byl ale opat na hradbách zastřelen, stejně jako hned po něm starý mnich. Zedník brzy na to během morové rány zemřel a odnesl si s sebou tajemství do hrobu. Jednomu z pozdějších majitelů domu se prý podařilo najít několik stříbrných svícnů a později nalezli dělníci, kteří dům opravovali, hrnec s penězi. Zlaté anděly ale nikdy nikdo neviděl. Tato pověst dala v 19. století jméno zde provozovanému hostinci – »U zlatého anděla«.

Od zrušení plaského kláštera se majitelé domu často střídali, avšak důležitým vlastníkem byl pro jeho historii až kavárník Augustin Soukup. Ten zde působil od roku 1901 a díky výhodnému sňatku mohl začít v domě čp. 281 podnikat. Původní taneční sál upravil na rozlehlou kavárnu s kapacitou tři sta osob, kterou od roku 1923 provozoval pod názvem »Destin«. Kavárník se díky své pověsti nezbedníka stal rychle známou plzeňskou figurou – nedodržoval policejní zavírací hodinu, v kavárně se hrávaly hazardní hry, za protektorátu docházelo k zásahům úřadů také kvůli místnímu stravování bez potravinových lístků a v roce 1939 bylo dokonce několik hostů i s majitelem kavárny zatčeno kvůli nedovolenému poslechu zpráv v rádiu. V roce 1948 byla Augustinu Soukupovi kavárna nadobro uzavřena. To, že spoluobčané už měli stařičkého kavárníka plné zuby, je zřejmé také z výpovědi svědků z 19. března 1953, kdy byl obviněn z nepřístojného chování při vzpomínkové akci k uctění zemřelého prezidenta Gottwalda. Augustin Soukup, shánějící na náměstí své psy, totiž třikrát zapískal na píšťalku čímž údajně porušil důstojnost místa.

Zdeněk Raboch
uvedení pramenů: www.plzen.cz

Dům lákal ke společenským aktivitám také v době totality. V roce 1964 byl zpracován návrh na přetvoření kavárny Destin na účelové zařízení Socialistického svazu mládeže. Ten byl v roce 1966 přijat a v Dominikánské 3 byl otevřen Klub mládeže Dominik. Pořádaly se zde výstavy, koncerty a později také kroužky. V září 1967 právě Klub mládeže Dominik zorganizoval »1. Beat Jamboree«, kam přijely beatové skupiny z Československa a Spolkové republiky Německo. Po radikálních změnách v srpnu 1968 se prostory klubu staly útočištěm studentského odporu a na konci října zde dokonce zasedal parlament Svazu vysokoškolského studentstva Čech a Moravy. Účastníci zde sestavili desetibodové prohlášení, které se následně stalo programem svazu. Žádali v něm například svobodu shromažďování a kulturního projevu a odchod sovětských vojsk. I přes tehdejší situaci se zde v květnu 1969 konala první plzeňská diskotéka, na kterou se stály fronty až na ulici. Organizátorem a také prvním DJ se stal Zdeněk Raboch, mimo jiné také zakladatel první bigbeatové kapely v západních Čechách – »Memphis«. Hudba, která měla zaznít, ale byla pod nekompromisním dohledem cenzury. V prostorách klubu také trénovali členové první skupiny divadelně-historického šermu v Plzni.

Po sametové revoluci byl Socialistický svaz mládeže postupně rušen, proto město v  roce 1992 rozhodlo o pronájmu objektu jinému majiteli. Ve výběrovém řízení zvítězil návrh Ivana Jáchima a od roku 1994 tak v objektu začala působit agentura »Dominik centrum«. Ta se podílela na organizování většiny prestižních kulturních akcí v Plzni, jako např. přehlídky české filmové tvorby »Finále«, »Smetanovských dnů«, festivalu »Na ulici« nebo »Pilsner festu«. Celoročně také provozuje Měšťanskou besedu, ve které se koná přes 600 akcí za rok, nebo Informační centrum města Plzně.

webové stránky Dominik centra