Městská kronikářka včera – městská kronikářka dnes

Jan ze Žatce a Oráč z Čech

Ruina kostela sv. Mikuláše z 17. století v Šitboři/Schüttwě, pravděpodobném rodišti básníky Jana ze Žatce.

Tady jsem jako městská kronikářka přece v té nejlepší společnosti. I Jan ze Žatce byl totiž městským kronikářem. Právě v severočeském Žatci, kde se k radosti (nejen) českých pivařů pěstuje chmel a právě tu plánují pojmenovat muzeum česko-německo-židovského soužití po vznešeném rodákovi Janu ze Žatce.

Jan byl ovšem městským kronikářem už v 14./15. století. Nedostával stipendium jako já, ale kuřata, vejce, selata, husy a sýr (což v dobách krize jistě všem městským kronikářům bylo vhod), směl nalévat víno, pivo a medovinu a vybírat řeznické poplatky. A to všechno mu stačilo na to, aby si v Žatci a později v Praze mohl koupit dům. A co mají příjmy městského kronikáře ve středověku společného s Plzní? Básník a notář Jan, kterého mám na mysli, nebyl známý jen jako Jan ze Žatce, ale vešel do dějin také jako Jan z Teplé. A jako Jan ze Šitboře. V Šitboři dnes žije kolem 70 obyvatel a leží v Plzeňském kraji, na jihovýchod od dnešního evropského hlavního města kultury a vzdušnou čarou jen asi deset kilometrů od českoněmecké hranice.

Vedlejší budova premonstrátského kláštera Teplá

Jan se pravděpodobně narodil kolem roku 1350, možná jako Jan, syn Henslina, nebo jako Jan Henslini. To se dnes už nikdo nedoví. Muselo to ale být skutečně výnosné místo, neboť urozená šlechta a kláštery v okolí se o ně přeli. Jan směl navštěvovat latinskou školu v klášteře v Teplé, v dnešním premonstrátském klášteře Teplá (odtud jeho druhé jméno Jan z Teplé). Je doloženo, že od roku 1383 působil jako městský kronikář v Žatci, kde měl všechna výše zmíněná privilegia, o nichž si dnešní městští kronikáři/kronikářky mohou leda tak nechat zdá.

Miniatura z básnického rukopisu Oráč z Čech

V Žatci napsal kolem roku 1400 básnické dílo, kterým si zajistil místo v dějinách literatury: Oráč z Čech. V 34 kapitolách se oráč pře se smrtí, která mu vzala jeho mladou ženu. Obžaloba Jana ze Žatce, z Teplé a především z Šitboře představuje jedno z nejvýznamnějších děl literatury pozdního středověku.

Vesnice Šitboř v současné době ožívá jen o víkendech a v létě, počet obyvatel z doby před vyhnáním (300) klesl na zhruba 70. Na oživení čeká také blízká, rovněž opuštění osada Pivoň. Místní středověký, někdejší augustiniánský klášter by se mohl stát turistickou atrakcí, ke shlédnutí se nabízejí pozdně gotické, ovšem poněkud poničené fresky. Nabízely by se. Ovšem v současné době je tato budova ve velmi zchátralém stavu, oplocená a zamčená. Nezbývá než doufat, že koncert, který se tady v klášteře brzy koná v rámci velkolepě pojaté kulturní akce 9 týdnů baroka, veřejnost na tuto kulturní a uměleckohistoricky významnou památku upozorní a najdou se sponzoři, kteří renovaci zafinancují. „Naděje pro Pivoň“ je všeříkající titul koncertu, který se tu koná začátkem srpna.

Zchátralý kostel někdejšího augustiniánského kláštera v Pivoni

Vstup do někdejšího augustiniánského kláštera je zamčený.

 

Křídlo kláštera v Pivoni

A když už je řeč o hudbě: V současné době se v Plzni chystá akce, kterou by si možná zasloužila více pozornosti. „Pět řek“ je titul symfonické básně, v níž pět plzeňských skladatelů hudebně zvěčnilo pět plzeňských řek – Mži, Radbuzu, Úhlavu, Úslavu a Berounku – a jejich atmosféru. Premiéra tohoto díla se bude konat 15. října ve Velké synagoze v Plzni, s mládežnickým orchestrem, jehož členy jsou hudebníci z vícero zemí, tři dny nato následuje druhé uvedení v Jízdárně, architektonicky originální, novoromantické budově z poloviny 19. století v maličké vesnici Světce u Tachova.

Tomáš Karpíšek a Jiří Vyšata, dva ze skladatelů symfonie Pět řek

www.baroko2015.cz
www.plzenskavstupenka.cz