Nová pravidla hry

O azylantech a bezdomovcích

Nová Lizzie Maggie? A kdo že to vlastně byl? Elizabeth (jak se ve skutečnosti jmenovala) Maggie, herečka a spisovatelka pocházející z amerického státu Maryland, v roce 1903 vymyslela deskovou hru Monopoly – nebo lépe řečeno: předvoj této hry známé po celém světě, kterou si později v roce 1935 nechal patentovat topenář bez práce.

A co to má zase společného s Plzní? Jako „artist in residence“ tu v současné době pobývá Janna, 25-letá německá grafička. Janna Ulrich v rámci své magisterské práce v Amsterdamu vytvořila společenskou hru „Země nikoho“ („Niemandsland“). Postavy této hry jsou azylanti, bezpečnostní síly a „normální“ občané, výchozí situací – protože jsou ilegálními přistěhovalci – vězení, cílem je odletět letadlem. Což se nezdaří všem azylantům.

Německá grafička Janna Ulrich, v současné době artist in residence v Plzni

Během svého pobytu Artist-in-Residence v západočeské metropoli Janna začala pracovat na nových pravidlech hry pro hru Monopoly. Pravidla, která hráčům nedovolí sbírat majetek, tedy „monopoly“ – jak je tomu v dnešní hře Monopoly. Naopak. Z majetných se stávají nemajetní, ale přístup k základním potřebám lidského života – právo na práci, na bydlení, na zdravotní péči a tak dále – mají zajištěný.

Janna nadšeně vypráví o tom, jak – inspirací pro ni byla jedna skupina uprchlíků v Holandsku – ji napadlo se těmito tématy zabývat: proti průmyslu s azylanty, ve kterém se točí spousta peněz. A dala se do práce, v cílené izolaci dvou místností v plzeňské kulturní instituci DEPO2015, na nových Monopolech. Zasadit se za spravedlivější svět, ve kterém nejde o bohatství vydělané často nekalými způsoby, ale pouze o lidská práva. Pro všechny.

Na Jannu, její revoluční pravidla hry Monopoly a její sociální angažovanost jsem musela myslet i ve chvíli, kdy za mnou – po prezentaci publikace mých textů a fotografií organizovanou Plzní2015 – přišla Karina Kubišová, kurátorka projektu „Zen Plzeň – Město jako výstava“. V jednom příspěvku koncem května jsem tu o tom informovala. „Budelíp“ – tak se jmenovala výstava organizovaný profesory a studenty Fakulty umění a designu Ladislava Sutnara, která byla věnovaná bezdomovcům.

Azylové příbytky ve formě kontejneru myšlené jako provokace

Mini-ubytování vytvořené z kontejnerů na odpadky jsem považovala za výzvu, podnět k zamyšlení o životě na kraji společnosti. Ale Karina mi vypráví, že to všechno nakonec bylo jinak. Hned po otevření výstavy se do mini-domečků nastěhovali bezdomovci. Zabydleli se v těch maličkých prostorách, měli alespoň střechu nad hlavou, na své příbytky si prý dali dokonce i jmenovky. Ale – takové příběhy mají vždycky své „ale“ – za pár týdnů magistrát kontejnery odvezl. Obyvatelstvo z okolí prý protestovalo, že hrozí nebezpečí požáru a tak dále. A bezdomovci tedy odešli, bez jakéhokoli kladení odporu. „Berete nám náš domov,“ byla prý jejich jediná námitka.

Provokativní výstava zamýšlená jako umělecký projekt trvající několik měsíců, tedy už skončila.

Když mi Karina Kubišová o tom vyprávěla, byla velmi smutná.