úterý 15. prosince 2015

Židovský chlapec z Plzně Hanuš Josef Treichlinger v roli proslulé terezínské opery Brundibár

Poté, co Wolftraud de Concini již bohužel ukončila svou činnost městské kronikářky, blogují  na její stránce na různá plzeňská témata až do konce roku žačky dějepisáře Antonína Koláře. Projekt byl iniciován Českým centrem Berlín a Německým kulturním fórem střední a východní Evropy.

Brundibár je dětská opera o dvou dějstvích skladatele Hanse Krásy a libretisty Adolf Hoffmeistera. Největšího úspěchu Brundibár dosáhl za druhé světové války v Terezínském ghettu. Díky své popularitě byl zneužit ve prospěch nacistické propagandy. Dodnes toto dílo sklízí úspěchy po celém světě a dojímá posluchače různých věkových kategorií. Jednu z hlavních rolí opery sehrál v nacistickém propagandistickém filmu, který zachycoval »bezstarostný« život židů v terezínském ghettu, i mladý židovský chlapec z Plzně.

Markéta Kolářová, Masarykovo gymnázium Plzeň

Propagandistická fotografie dětského souboru z filmu Theresienstadt (Hanuš Josef Treichlinger s flašinetem)
Foto: ©
Židovské muzeum v Praze
V loňském roce 2014 jsme měli v Plzni možnost sledovat ve Velkém divadle mimořádné představení dětské opery Brundibár. V rámci mezinárodního partnerského projektu ji společně nastudovaly děti z pěveckých sborů z Plzně a Regensburgu a sklidily obrovský úspěch.

Tato opera je ovšem spojena se smutným obdobím naší historie. Židovský skladatel Hans Krása (1899–1944) a spisovatel Adolf Hoffmeister (1902–1973) napsali operu Brundibár v roce 1938. V Praze v roce 1941 se představení hrálo pouze dvakrát a navíc tajně, protože kulturní činnost byla už v té době Židům zakázaná. Adolf Hoffmeister emigroval, Hans Krása v srpnu 1942 odjel transportem do Terezína a mnozí jeho spolupracovníci a dětští herci ho brzy následovali. V Terezíně hru upravil pro menší orchestr.

Hudebník Rudolf Freundfeld, po valce Franěk, přivezl do ghetta klavírní výtah skladby a ujal se vedení zkoušek. Probíhaly na půdě takzvaných Drážďanských kasáren. Do nácviku neustále rušivě zasahovaly transporty z Terezína. Dětské herce odvezené do koncentračních táborů na východě »ke konečnému řešení« musely nahrazovat děti z nově příchozích transportů. Po více než dvou měsících zkoušení se 23. září 1943 v Magdeburských kasárnách konala premiéra. Opera Brundibár měla velký úspěch a celkem se do podzimu 1944, kdy z Terezína odjížděly poslední transporty, odehrálo asi 55 repríz, hrálo se tedy v průměru jedno představení týdně.

Děj této dětské opery je následující: Dva sourozenci, Aninka a Pepíček mají nemocnou maminku. Aby se uzdravila, potřebují pro ni sehnat mléko. Děti jsou však chudé a nemají peníze na to, aby si mléko koupily. Mlékař jim mléko zadarmo nalít nechce. Děti přemýšlejí, jak peníze získat, když tu přichází na náves flašinetář Brundibár, který začne vyhrávat, a lidé mu z ničeho nic začnou házet peníze do čepice. Sourozenci se tedy logicky domnívají, že když začnou zpívat, vydělají si peníze stejně jako flašinetář. Výsledek je ale katastrofální. Aninka a Pepíček jsou vyhnání policistou a ještě si flašinetáře poštvou proti sobě. Usínají zoufalé na ulici. V noci je navštíví zvířátka – Pes, Kocour a Vrabčák a domluví se, že dětem pomůžou. Ráno zverbují všechny děti v okolí a společně se jim podaří získat za svou písničku peníze na mléko pro maminku. V tu chvíli se ovšem připlíží rozhněvaný Brundibár a peníze dětem ukradne. Strhne se velká honička a zvířátka společně s dětmi nakonec Brundibára porazí a vyženou pryč.
Hanuš Josef Treichlinger hraje na flašinet v opeře Brundibár
Foto: © Židovské muzeum v Praze
V roli flašinetáře Brundibára tehdy účinkovalo jedno z plzeňských dětí, chlapec Hanuš Josef Treichlinger, jemuž se přezdívalo Honza. Ten se narodil 2. ledna 1929 v Plzni. V šesti letech osiřel a novou rodinou se mu stala rodina plzeňského strýce Beno Blocha, jehož manželka Ida byla rozená Treichligerová. Zde vyrůstal se svými bratranci Jiřím a Rudolfem. V lednu 1942 byla celá rodina povolána k transportu do Terezína. Zde se malý Honza v letech 1943–44 proslavil právě v této dětské opeře v jedné z titulních rolí – v roli flašinetáře Brundibára. Rudolf Franěk vzpomíná: »Naučil se ›mrskat‹ vousama, které měl nalepené pod nosem. Mrskal jimi tak bravurně a v pravou chvíli, že povolilo napětí, které se v hledišti právě vytvořilo, a bylo často slyšet ulehčené dětské oddechnutí.« Jan se stal v Terezíně populární, dokonce jedna židovská rodina uvažovala o tom, že ho po válce adoptuje. Konce války se však nedožila ani rodina, ani Hanuš Josef Treichlinger.

Jako patnáctiletý byl 16.10.1944 zařazen do osvětimského transportu. V Osvětimi byl ihned po příjezdu spolu  ostatními zavražděn v plynové komoře. Podobný osud potkal mnoho dalších Židů, z 2.613 deportovaných Židů z Plzeňska, Přešticka, Blovicka a okolí se konce války dožilo jen 209 z nich.

Pohádkový příběh vítězství dětí a zvířátek nad zlým flašinetářem proslul jako hudební symbol holokaustu. Dětská opera byla zároveň také využívána tehdejší německou nacistickou propagandou. Byla představována jako obraz idylického života dětí internovaných v koncentračním táboře, který je plný zábavy a her. Obalamutit se podařilo i inspekční návštěvy komise Mezinárodního červeného kříže. Toto dětské představení bylo zachyceno taktéž v propagandistickém filmu Theresienstadt – film známý také pod názvem Vůdce daroval Židům město, kterým byla maskována pravá tvář dění v ghettech a koncentračních táborech. Tím se tato opera stala světoznámou. Finále opery se stalo jakousi terezínskou hymnou. Herci i diváci při každém představení silně vnímali, co slova zpěvu spolu s pohádkovým vítězstvím nevinných dětí proti zlému Brundibárovi znamenají.

Pamětní deska v Palackého ulici
Foto: © Markéta Kolářová
Pamětní desku na domě v Palackého ulici, kde žil Hanuš Josef Treichlinger, představitel operního terezínského Brundibára, nechala instalovat Židovská obec Plzeň. Připomíná chlapce, který spolu s ostatními dětmi v terezínském ghettu zpíval:
»Brundibár poražen, utíká do dáli.
Zaviřte na buben, válku jsme vyhráli!!
Kdo má právo rád 

a při něm obstojí 
a nic se nebojí, 
je náš kamarád
a smí si s námi hrát!«

0 komentářů:

Okomentovat