úterý 22. prosince 2015

Atentátníci na zastupujícího říšského protektora byli ukrýváni v Plzni

Poté, co Wolftraud de Concini již bohužel ukončila svou činnost městské kronikářky, blogují  na její stránce na různá plzeňská témata až do konce roku žačky dějepisáře Antonína Koláře. Projekt byl iniciován Českým centrem Berlín a Německým kulturním fórem střední a východní Evropy.

V domě rodiny policejního inspektora Václava Krále nalezli po nočním seskoku ze dne 29.12.1941 svůj první dlouhodobý úkryt parašutisté skupiny Antropoid, rotmistři Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Byli pověřeni odstranit zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě Reinharda Heydricha. Za pomoc atentátníkům byla rodina vyvražděna.

Tereza Mašková, Masarykovo gymnázium Plzeň

Plzeňský dům v ulici Pod Záhorskem
foto: Tereza Mašková
Dům v ulici Pod Záhorskem čp. 22/1 není na první pohled ničím zajímavý. Obyčejný oprýskaný dům, který se však před více jak sedmdesáti lety stal němým svědkem tragického osudu čestných lidí. Tento dům hrál důležitou roli v plzeňských dějinách odboje proti nacistickému fanatismu, na což upozorňuje pamětní deska, které si ale mnoho lidí při chůzi touto ulicí ani nevšimne. Poté, co dům vystřídal několik majitelů a prodělal spoustu stavebních úprav, se do domu v roce 1923 přistěhoval pan Václav Král, který působil v Plzni jako obvodní inspektor civilní stráže. V bytě žil se svou ženou Pavlou Královou, která pocházela z česko-německé rodiny, a brzo se jim narodila dcera Helenka.

Helena Králová navštěvovala Městské dívčí reálné gymnázium dr. Františka Lukavského, a přestože prospěchem nijak nevynikala, spolužáci ji popisovali jako milou a kamarádskou dívku, která byla navíc i velice hezká. Její životní postoj k okupaci a bezpráví do značné míry zformoval fakt, že se ve třídě neustále setkávala s drobnými, ale vytrvalými činy odporu vůči tolik nenáviděnému okupačnímu nacistickému režimu. Důvodem perzekuce ze strany gestapa bylo třeba to, když jedna ze studentek školy přinesla k soše prvního československého prezidenta T. G. Masaryka květiny ozdobené československou trikolorou.

Helenčinou nejlepší kamarádkou se stala Olga Jiříkovičová. Helenka a Olga byly jako sestry a často se scházely a pokud jedna z nich na schůzku nedorazila, šla jí druhá naproti. Obě dívky se přátelily ještě s o něco mladší Jarkou Bíbovou, jejíž matka Marie chodila do bytu Králových vypomáhat. Rodina Bíbových se nakonec rozhodla nastěhovat do prázdného bytu v prvním poschodí přímo pod bytem Králových. Obě rodiny tak vedly celkem klidný život až do roku 1941, kdy se koncem prosince objevili na prahu dva cizí mladíci.

Jan Kubiš, Jozef Gabčík, fota: Wikipedia                

Byli to rotmistři Jozef Gabčík a Jan Kubiš, členové paradesantní skupiny Anthropoid, která byla vysazena do Protektorátu Čechy a Morava, aby prováděla atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Václavu Královi, který na ně hleděl poněkud s nedůvěrou, se představili smluveným tajným heslem »Adina zdraví Plzeň – 8. březen je dobrý.« Kdo ale mohl vědět, že nejde o provokaci ze strany gestapa. Václav Král jim uvěřil, otevřel oběma příchozím dveře a od této chvíle započal zajímavý a tragický příběh tohoto domu. Parašutisté panu Královi pověděli o tom, že krátce před ní byli ve Velké Británii přijati exilovým prezidentem Edvardem Benešem. Adresa Václava Krále byla jednou ze tří záchytných adres, kterou parašutisti dostali před seskokem. Gabčík s Kubišem doufali, že zde naleznou útočiště, a Gabčík, který si při seskoku zranil nohu, potřeboval klid, aby se mohl vyléčit.

Václav Král obstaral parašutistům potřebné nové falešné protektorátní doklady; pro jejich opatření byl ideálním prostředníkem, protože v té době pracoval jako inspektor tajné policie. S novou falešnou identitou se Kubiš s Gabčíkem brzy vydali do Prahy splnit úkoly svojí mise. Byt Králových byl nějakou dobu mimo dění, ale parašutisté se sem ještě na nějaký čas vrátili. Přestože se Královi snažili jejich přítomnost ututlat, oba muži přirozeně neušli pozornosti Helenčiných kamarádek Jarky a Olgy, které sem za ní chodily na návštěvu.

27. května 1942 byl proveden atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v Praze. Členem jiné paradesantní skupiny Out Distance byl také rotný Karel Čurda. Ten, ze strachu před represemi, později údá gestapu své kamarády, kteří se po atentátu ukrývali v kryptě pravoslavného kostela Cyrila a Metoděje v Praze v Resslově ulici. Kubiš, Gabčík a jejich spolubojovníci byli následně objeveni nacisty a jeden po druhém hrdinně padli v boji v kostele.


Pamětní deska na domě v ulici Pod Záhorskem
foto: Tereza Mašková

Začalo období tzv. heydrichiády, období krutosti, výslechů, poprav a msty nacistického režimu. Nad domem Králových se začala stahovat mračna. 17. června 1942, tedy den po tom, co Čurda své kamarády udal, už byl dům obklíčen gestapem a začalo zatýkání. Když se Václav Král dlouho nevracel z práce, jela se za ním jeho žena podívat. Jarka Bíbová mířila do sboru a měla s ní společnou cestu. Když se ale později odpoledne chtěla vrátit domů, zatáhla ji známá z protějšího domu k sobě do bytu. Dívka tak mohla jen se slzami v očích sledovat z okna, jak policisté vyvádějí z domu několik lidí, včetně manželů Králových a jejich dcery.

Také Helenčina kamarádka Olga si ty okamžiky pamatuje až příliš dobře. Toho dne čekala na Helenku, která se ale neukázala, a proto jí Olga šla naproti. U vchodu do domu Pod Záhorskem ji ale zastavili tři muži, dva v uniformách a jeden v civilu. Ti ji vzali dovnitř a poté podrobili drsnému výslechu. Ptali se jí na cizince, které vídávala u Králových v bytě, Olga ale všechno zapřela. Nakonec jí sebrali veškeré legitimace a nařídili jí hlásit se každý den na gestapu. Později byla však propuštěna. Helenu a její rodiče ale takové štěstí nečekalo.

Všichni tři členové rodiny byli odvezeni do centrály pražského gestapa v Petschkově paláci, kde již měli gestapáci připravené zakonzervované hlavy parašutistů, aby je zadržení mohli identifikovat. Posléze se rodina dostala do Malé pevnosti v Terezíně a poté do koncentračního tábora v Mauthausenu. Zde byli vězni 24. října 1942 postupně odváděni v rozmezí dvou minut do podzemní místnosti pod záminkou přeměření výšky. Místo toho zde ale byli jeden po druhém popraveni zákeřnou střelou do týlu. Helence Králové, která takto zemřela před devátou hodinou ranní, bylo teprve sedmnáct let. Její maminka Pavla ji v deset hodin následovala. Muži přišli na řadu až po jedné hodině odpoledne a Václav Král byl nacisty zavražděn krátce před pátou hodinou.

I po smrti Králových však válečný příběh domu pokračuje. 25. dubna 1945 byla jeho střecha silně poničena po dopadu střepin zápalné bomby, která na půdě domu zanechala ohořelé trámy. Dlouhou dobu potom dům o svém dramatickém osudu mlčel. Až v roce 1997 byla na zdi domu odhalena pamětní deska vzdávající čest odvaze rodiny Králových a připomínající jejich statečnou oběť. Odhalení pamětní desky byla přítomna i britská baronka Margaret Susan Ryder, která se za války hodně zapojovala do válečného dění ve Velké Británii a mimo jiné vozila československé parašutisty, kteří zde působili, na letiště, kde se tak setkala i s Gabčíkem a Kubišem před jejich odletem do Plzně.

Odhalení pamětní desky Václavu Královi
foto: www.tommy-yankee.cz
V období heydrichiády bylo popraveno mnoho lidí, kteří poskytovali výsadkářům útočiště nebo je jakkoli podporovali. Jako odplata za smrt říšského protektora Heydricha byly vyhlazeny i obce Lidice a Ležáky. Smrt těchto hrdinů je po Plzni připomínána četnými pamětními tabulemi, které připomínaly tyto smutné osudy již hned po skončení války. Dům v ulici Pod Záhorskem si na svoji pamětní desku musel počkat hodně dlouho.

0 komentářů:

Okomentovat