Poté, co Wolftraud de Concini již bohužel ukončila svou činnost městské kronikářky, blogují na její stránce na různá plzeňská témata až do konce roku žačky dějepisáře Antonína Koláře. Projekt byl iniciován Českým centrem Berlín a Německým kulturním fórem střední a východní Evropy.
Když pozoruji časovou osu a měnící se jména hlavních plzeňských ulic, nemohu si nevzpomenout na Winstona Smithe, jehož úkolem ve fiktivní společnosti vytvořené Georgem Orwellem v románu 1984 bylo přepisovat historii knihu po knize, článek po článku, titulek po titulku. Není změna názvů ulice také takovouto snahou o změnu či retušování historie? Myslím si, že lidé by se měli snažit více se zajímat o věci kolem sebe a hledat význam i ve zdánlivě nicneříkajících každodenních názvech ulic, protože měnící se pojmenování může leccos prozradit o nás i našich dějinách.
Pavla Papazianová, Masarykovo gymnázium Plzeň
1879 Ferdinandova třída/Ferdinandstraße
Od tohoto roku byla ulice pojmenována jako Ferdinandova a její další část, která směřovala ven z města směrem na Litice, se jmenovala Klatovská. Toto období se neslo ve znamení velkého stavebního ruchu a město se poměrně rychle zalidňovalo. Ulice se pomalu zastavovala domy. Nově také vznikaly dělnické kolonie, železniční trati a továrny. Název ulice se stal holdem rakouskému císaři a poslednímu korunovanému českému králi Ferdinandu I. Dobrotivému, jenž si své přízvisko získal milým a přátelským chováním, které pocítili především Češi, jelikož zbytek svého života až do roku 1875, po nedobrovolné abdikaci v roce 1848, strávil tento císař v Praze.
1921 třída Československých legií
Krátce po skončení první světové války byli českoslovenští legionáři, kteří se v roce 1920 vrátili z nasazení v Rusku, ve Francii a v Itálii, ve společnosti považováni za největší hrdiny. Nejen, že bojovali proti poraženému nepříteli, který dlouhá léta pustošil zemi válkou, ale především se stali symbolem vzdoru proti monarchii a novými symboly nabyté státní samostatnosti. Rok přejmenování této plzeňské třídy byl také významný z důvodu exhumace popravených legionářů v Itálii, na jejichž počest se konal v Plzni slavnostní průvod.
1940 ulice Klatovská/Klattauer Straße
Ulice dostala politicky neutrální název. Změna jména pravděpodobně souvisela s obsazením Československa a se zřízením Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939. Po začátku druhé světové války, kdy bylo Československo obsazeno agresivním nacistickým Německem, již předchozí název plný národní hrdosti nebyl možný. Okupantům se jistě nelíbilo, že by jedna z hlavních plzeňských ulic byla pojmenována po vojácích, kteří v první světové válce bojovali proti nim. Označení „Klatovská" je zřejmě zvoleno z čistě geografických důvodů, jelikož zmíněná ulice směřuje z Plzně do Klatov.
1943 třída Reinharda Heydricha/Reinhard-Heydrich-Straße
V roce 1943 dostala ulice jméno Heydrichova. Tento název se měl stát pro Čechy svým způsobem mementem a měl být připomínkou zavražděného zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Reinhard Heydrich zemřel v roce 1942, kdy na něj byl spáchán atentát v pražské Libni. Zavraždění Reinharda Heydricha byl z české strany zřejmě nejvýznamnější počin proti nacistické okupaci. Jelikož se jednalo o jednu z nejvlivnějších osob v Říši, byla jeho smrt tehdy náležitě oplakávána a jeho osobnost náležitě oslavována, například i formou přejmenování významné plzeňské ulice, jejíž nové pojmenování mohlo být i varováním, aby se neposlušnost českých obyvatel již nikdy neopakovala. Mnoho popravených z období tzv. heydrichiády pocházelo právě z Plzně a v Plzni samotné atentátníci na Heydricha, po svém seskoku na území protektorátu, našli svůj první úkryt.
1945 Benešova třída
Brzy po skončení druhé světové války bylo nutné změnit název ulice znovu. Ulice nesla nově jméno prezidenta Edvarda Beneše, představitele československého odboje a exilové londýnské vlády v období německé okupace. Československo se vrátilo k ideálům tzv. první republiky a ulice byla poprvé ve své historii pojmenována podle žijící osobnosti. Ulice však nesla jméno prezidenta Beneše pouze jeden rok.
1946 opět Klatovská
Benešova ulice byla velmi rychle nahrazena opět neutrálním názvem Klatovská. Vysvětlení lze spatřovat v tom, že se konaly první poválečné volby, v nichž Komunistická strana Československa získala nejvíce mandátů. KSČ v těchto volbách zvítězila a zároveň podle vládního nařízení z 27. 5. 1946 bylo stejným poměrem upraveno složení národních výborů na všech stupních státní správy. To znamená, že nejvíce křesel v Plzni získala také komunistická strana. Je známo, že KSČ neměla příliš v lásce pana prezidenta Beneše. Proto se pojmenování ulice vrátilo k neutrálnímu názvu Klatovská. Edvard Beneš byl vymazán a zanedlouho byl po komunistickém puči donucen k abdikaci.
1951 třída 1. máje
Po uchopení moci komunisty v únoru 1948 bylo jasné, že změny názvů ulic na sebe opět nenechají dlouho čekat. Ideologie a budovatelské rozjaření se podepsalo na další změně názvu ulice. Ta byla pojmenována po jednom z nejvýznamnějších svátků tehdejší doby, při němž se oslavovala práce. První máj – lásky čas, ale v té době především den svátku práce, den, kdy žáci, studenti a pracovníci továren se povinně účastnili tzv. prvomájových propagandistických průvodů. Jelikož Klatovská třída protíná značnou část města, byla právě ona určena k těmto dobovým slavnostním akcím. Na toto pojmenování ulice dodnes upomíná název místní restaurace Májovka, i když si dnes už jen pamětníci vzpomenou, že název restaurace pochází od bývalého pojmenování ulice.
1991 opět Klatovská
Přejmenování třídy v roce 1991 bylo reflexí změny politického režimu po sametové revoluci v roce 1989. Lidé už nežili s pocitem strachu, který by je nutil k bujarému oslavování komunistického svátku, tudíž význam 1. máje upadl téměř ihned v zapomnění. Lidé již nechtěli mít název ulice spjatý s komunistickým režimem. Československo se stalo opět demokratickým státem, v jehož čele stál prezident Václav Havel. Tento název ulice nese dodnes a je jen otázkou, zda bude muset být ještě někdy přejmenována.
Domnívám se, že z tohoto krátkého nahlédnutí do dějin plzeňské třídy je patrné, že jméno hlavní třídy může reflektovat atmosféru společnosti či směřování politické moci. Myslím si, že konkrétní názvy měla třída vždy, když byla celá společnost protknuta stejnými emocemi - Ferdinandova, Československých legií, nebo byla naopak podřízena totalitní moci - Heydrichova, 1. máje. A jak se bude dnešní Klatovská ulice jmenovat dál? Doufám, že její jméno zůstane zas na delší čas stabilní.
Příspěvky
