Výlet do Pleše (Plöß)

Koprová polévka ve vesnici, která už neexistuje

Něco tak dobrého jsem už dlouho nejedla. Francouzské ústřice? Italské rizoto s lanýži? Španělská paella? Ne, nic takového, žádná mezinárodně známá specialita. Prostě jen koprová polévka s houbami a bramborami. A k tomu pivo. Konečně jednou české pivo. Tentokrát jsem totiž nemusela hned sednout za volant.

České lahůdky: koprová polévka a pivo

A kde jsem si tuhle lahodnou polévku dala? V hostinci Na Pleši. Kde to je? No vlastně nikde. Neboť vesnice, u které by se hospoda měla nacházet, už neexistuje. Je to – jak stojí na ceduli v lese – zaniklá obec. Stejně jako Jánská Huť/Johanneshütte, Štráská Huť/Strasshütten, Václav/Wenzelsdorf, Rabov/Rappauf und Mostek/Schwanenbrückl nedaleko odsud. Všechny jsou v okruhu pár kilometrů, takže by je šlo všechny navštívit během jednodenní túry. Dnes už ale žádná z nich neexistuje, v roce 1945 je opustili jejich původní německy mluvící obyvatelé a poté byly po roce 1950 komunistickým režimem zničeny a zprovoděny z povrchu zemského. Neboť ležely v pohraničním pásmu, vojensky střeženém a zabezpečeném ploty a hlásnou věží, pásmo mohlo být široké až několik kilometrů a nikdo tam nesměl bydlet. Obce mizely z map, dnes je lze přesto najít na turistické mapě, s měřítkem 1:50 000.

Cedule místo vesnice o tisíci obyvatelích

Proč se zajímám o něco zaniklého, o něco, co už neexistuje? Jeden z mých strýců v Pleši počátkem dvacátých let 20. století působil jako duchovní. Ovšem jen pár měsíců, od října 1921 do července 1922. To je pro mě ale dostatečný důvod se v téhle neexistující vesnici trochu porozhlédnout.

Tak jsem sem putovala z německé strany (cesta na české straně by trvala mnohem déle), z maličkatého sídliště Friedrichshäng u Schönsee, dobrou půlhodinku po příjemné, rovinaté lesní cestě, kolem prořídlých lesů a luk, na kterých se pásly krávy (takže tu přece jen někdo žít musí). Došla jsem až k hostinci „Na Pleši“. Tam na mě čekala koprová polévka, kterou jsem často jedla jako dítě. Nejspíš proto mi tu tolik chutnala. Vzpomínky na dětství, nezapomenutelné malované keramické nádobí, vůně linoucí se z kuchyně, prostá jídla.

Pleš je zaniklou osadou, německy „Wüstung“. To slovo jsem neznala, musela jsem si je nejdřív najít v internetové encyklopedii: „Zaniklá obec je označení osady…, která v minulosti zanikla, ale kterou připomínají listiny, cedule, pozůstatky v zemi, zříceniny nebo vzpomínky lidí.“

Když tu můj strýc Adolf Rudy, tehdy šestadvacetiletý, prozatímně působil jako „administrátor“, nebyla Pleš žádnou zaniklou obcí, pustinou, nýbrž oblíbeným letním letoviskem. Do téhle vesnice, kde se pořád něco dělo a žili tu převážně německy mluvící obyvatelé, Pražané v létě rádi zajížděli, aby poseděli v jednom ze tří místních hostinců. Nejelegantnější byl „Hostinec Flor“. Na památku tohoto hostince a vůbec celé zaniklé vesnice tu byl vztyčen železný kříž, u kterého, stejně jako před kříží na hrobech, svítí svíčky,

U kříže na památku hostince Flor

… a další kříž upomíná na vesnický kostel, ve kterém můj strýc působil jako duchovní,

Napravo od stromu kříž na památku kostela v Pleši

… a jeden strom dnes připomíná někdejšího obyvatele „Hebammera“, který se ve skutečnosti jmenoval Thomas Drachsler a žil v domě č. 28, na hlavní ulici vesnice kdysi roztáhlé do délky, která na počátku války ještě měla více než tisíc obyvatel, jednalo se o nejpočetnější vesnici, která v západních Čechách zanikla.

Strom jakožto památník domu, ve kterém žil „Hebammer“

A fara? Kde asi stála? Určitě blízko kostela. Možná tady?

der Kirche. Vielleicht hier?

Nebo tady?

A to kamení vedle dnešního hostince „Na Pleši“, ze které je dnes navršena jakási zeď na památku? K jakým domům asi patřilo?

A co tohle kamení?

Základy hřbitovního kostela byly nově navrstveny, jsou vybavené pořádným kamenným stolem určeným pro bohoslužby, hřbitov hned vedle plný spousty německých nápisků na náhrobních kamenech je pečlivě udržovaný.

Základy hřbitovního kostela svatého Jana Křtitele v Pleši

Všude tu rostou krásné květiny a trávy, jako by zaniklou obec chtěly překrýt a zbavit ji její smuteční atmosféry (a kdybych kdysi v přírodopisu dávala pozor, tak bych dnes znala jejich názvy):

Ale nostalgii jen tak něco nepřekryje. Ani pivo a koprová polévka.