Moje milovaná trolejová vedení

Z autobusového depa kulturní depo

Staré autobusové depo bylo moc malé a tak mohlo vzniknout nové DEPO.“ Může to znít jako nonsens, jako nesrozumitelná slovní hříčka, ale je to fakt. Navíc zazněl z úst topmanažera, který o tom musí něco vědět: Marek Herbst je generálním ředitelem Škoda City Service v Plzni. Vyzná se v městských dopravních podnicích, tramvajích, městských autobusech a trolejbusech, kolejích a trolejových vedeních a s nakažlivým nadšením mi vypráví o novém autobusovém depu a jeho vzniku.

Marek Herbst, generální ředitel Škoda City Service, před novým autobusovým depem v Plzni

Jestli jsem s ním unikla tématu „Plzeň – hlavní město kultury“? Ne, vůbec. Protože bez tohoto nového technologického skvostu by nevzniklo umělecké DEPO2015, kulturní dílna, která se v poslední době stala místem, kde se potkávají umělci, a která se okamžitě stala dalším bodem na sightseeingtour západočeskou metropolí.

Něco ještě čeká na opravdu: detail z nového kulturního DEPA2015

Až do roku 2014 autobusy jezdící po Plzni parkovaly ve vozovně na břehu Radbuzy, kde se prováděla jejich údržba, kontrolovaly se a opravovaly. Ale budova byla příliš malá, haly byly staré a už neodpovídající současným bezpečnostním předpisům. Takže se rozhodlo, že je nutné se přestěhovat. Na prostranství velkém více než 114 000 metrů čtverečních, odkoupeném od závodů Škoda. Někdejší tovární haly se zdemolují, postaví se nové. Vybavené nejmodernější technologií. Stěhování ze starého do nového depa má proběhnout během několika málo hodin, provoz městské dopravě nesmí být přerušen. To všechno během krátké, neuvěřitelně krátké doby, jak už to tady v Plzni všechno překvapivě rychle chodí.

Moderní trolejbus opouští halu nového plzeňského depa.

Veterán v depu čeká na svoji velkou chvíli.

I DEPO2015 se vydupalo ze země během velmi krátké doby. Ne, vlastně ze země, to nesedí: haly a areály už stály. Ale musí být přizpůsobeny novým požadavkům kulturního zařízení. I během krátké doby. Neboť když v září 2014 byly renovační práce započaty, rok, kdy Plzeň bude evropským městem kultury, stál za dveřmi. A už na jaře 2015 DEPO mohlo podle plánu zahájit provoz.

Když budova získá nový účel: z autobusového depa kulturní instituce DEPO

Když jste v DEPU, poznáte, k čemu dříve sloužilo.

„reSTART“ je všeříkající název výstavy Čestmíra Sušky, který zde v novém DEPU2015 prezentuje své obrovské kovové konstrukce – až do konce 2015.

Nové autobusové depo v obrovské někdejší hale závodů Škoda, kde mají nejnovější zařízení: „Depo je koncipované tak, abychom dalších 30 let žádné nové nepotřebovali.“ Tak zní slova ředitele Marka Herbsta na téma nového depa, pýchu plzeňského městského dopravního podniku. DEPO2015 je zase pýchou evropského města kultury: výstavy, konference, autorská čtení, taneční představení a workshopy lákají obzvlášť mladé, ty, co mladí zůstali, a intelektuály.

Ale ještě zpátky k plzeňskému dopravnímu podniku. Kromě asi 230 autobusů, které jezdí po městě, zde bude stát ještě 120 tramvají, převážně žluté barvy, které zvládají asi polovinu provozu městské dopravy a k Plzni neodmyslitelně patří. A tak se dostáváme k úplně jinému příběhu.

Plzeňská tramvaj v akci. Vlevo za tramvají Velká synagoga.

František Křižík, český technik, vynálezce a podnikatel, se v roce 1847 narodil v Plánici nedaleko Plzně. Roku 1880 přišel do Plzně, aby zde otestoval obloukovou lampu, kterou vynalezl (odborníci, kteří o tom ví víc než já, ji znají jako Křižíkovu lampu): byla použita jako osvětlení jeviště ve Velkém divadle a v dnes již nefunkčních papírnách Piette (ze kterých je dnes taky nová kulturní instituce Papírna Plzeň).

Když v Plzni koncem 19. století přibylo průmyslu a město prožilo obrovský nárůst obyvatelstva, muselo opatřit vozidla, která zvládnou nápor městské dopravy. Bylo nabíledni vystavět tramvajové koleje a používat tramvaje, které už jezdili ve všech ostatních městech. Jako nejzpůsbilejší pro realizaci tohoto obřího úkolu byl do města znovu povolán František Křižík. A 29. června 1899 už ve městě začaly fungovat první tramvajové linky: s 20 kolejovými vozidly, které jezdily po třech liniích. Pro Plzeň to byl památný den.

František Křižík kolem roku 1902, ve věku 55 let, když už v Plzni fungovaly první tramvajové linky

Tento pionýr tramvajové dopravy má dnes svůj památník v Křižíkových Sadech, kterého si nikdo moc nevšímá: kdo si dnes vzpomene na podnikatele a vynálezce, který se narodil jako syn krejčího v malém městečku Plánice a kterém jeho současníci přezdívali „český Edison“?

Já se o něj zajímám. Přesněji řečeno: o tramvaje a trolejbusy. Přesněji řečeno: o trolejová a tramvajová vedení. Přátelé a známí se téhle vášni smějí. Dlouho jsem čekala, až přijde příležitost, abych o nich mohla napsat. Konečně se tak stalo. Chvalozpěv na avantgardní autobusové depo, realizátora tramvajových kolejí Františka Křižíka a dynamické DEPO2015. Mám tak také možnost konečně ukázat pár fotografií plzeňských trolejových vedení. Podle mě jsou kouzelné.

A touto pošmournou oblohou se loučím, plná pošmourné nálady, s Plzní a svými čtenáři – dočasně.

Této webové stránky se ujme Antonín Kolář a jeho žákyně z Masarykova gymnázia. Ale za měsíc jsem zase zpět. V Plzni a na svém blogu. Na shledanou!