V jednom plzeňském knihkupectví

Od knih k fotbalu

Když jsem se zastavila před výlohou, měli už zavřeno. Výloha mě zaujala. Knihy a antikvariát – to zní dobře, určitě tu mají nové i staré knihy, říkám si. A dávám si předsevzetí, že se do tohoto knihkupectví brzy musím vydat. Když v tom dáma vedle mě osloví mého psa Zampu slovy „šikovný pejsánku“, taky mu říká „lumpíku“ a „hodný“. A Zampa, který rozumí všem jazykům světa, se nechá hladit a podrbat. Protože on je prostě – a ví to už nejen skoro celá Plzeň – mým věrným průvodcem na všech cestách. Věrný, ale někdy trochu unavený, mám ten dojem. Nejspíš moc nechápe, proč v poslední době neustále někam chodím a jezdím.

Dáma osloví i mě. Knihkupectví, před kterým stojíme, jí patří a já jí slibuju, že ji tam brzy navštívím. A od té doby skoro denně chodím k Aleně Jonáškové a její dceři Terezii. Listuju obrazovými publikacemi, ptám se na různé knihy: Máte v němčině něco o Adolfovi Loosovi? Znáte tenhle komiks o Plzni? Existuje nějaká kniha o Přemyslu Pitterovi*?

Alena Jonášková a Terezie v jejich knihkupectví

Od té doby, co se známe, tady někdy nechávám Zampu, když musím jít někam, kam psi nesmí. Což je náročné, protože bez Zampy se nerada někam vydávám. Chválím proto Muzeum církevního umění plzeňské diecéze při Západočeském muzeu, které sídlí v někdejším františkánském klášteru. Tam psi nejenže smějí, ale jsou tam dokonce vítáni a mají tam na hraní k dispozici zatravněnou plochu na gotické křížové cestě. Svatý František, který všechna zvířata miloval, by toto milé gesto určitě ocenil.

Ale zpátky ke knihkupectví na začátku ulice Zbrojnická u Náměstí Republiky. Je tu už od začátku 50. let, Alena tu pracuje už 13 let a svojí láskou ke knihám a knihkupeckému řemeslu nakazila i svoji dceru. Nabízí tu knihy věnované především regionální historii a kultuře, beletrii a spoustu, velkou spoustu dětských knih. Hrdě vypráví, že mezi její stálé zákazníky patří umělci, zpěváci a herci místního Velkého divadla, také úředníci z radnice. A fotbalisti.

Alena Jonášková pyšně ukazuje dvě knihy o „jejím“ mužstvu Viktorii Plzeň

V tu chvíli se Alena a Terezie začnou překřikovat, obě vypráví o místním fotbalovém klubu Viktoria Plzeň, který nedávno získal mistrovský titul. Potřetí za poslední pět let. Alena se nadšeně zúčastnila velkých, červeno-modrých oslav na plzeňském hlavním náměstí. A víte, že brankář českého národního týmu Petr Čech pochází z Plzně, že Pavel Nedvěd své první fotbalové kroky dělal právě v Plzni? A Alenina dcera Terezie vyjmenovává jména svých oblíbených hráčů: Marián Čišovský, Marek Bakoš a Václav Bakoš pocházející z nedalekých Rokycan. Dorozumíváme se přes anglicko-český počítačový překladač a v tu chvíli se stane něco grandiózního: překladač jméno Procházka přeloží přesně a věrně jako „walk“. K naší velké radosti. Alena a Terezie vesele komentují faux pas počítačového překladače a já a Zampa odcházíme. Vstříc dalším dobrodružstvím.

Viktoria Plzeň nikdy nehraje bez publika.

 

* O Přemyslu Pitterovi mi vyprávěl Antonín Kolář, učitel na místním gymnáziu, kterému vděčím za nekonečně mnoho informací a podnětů na nejrůznější témata. V příštích dnech vám o Přemyslu Pitterovi, jednom z mnoha neznámých „českých Schindlerů“, povím víc.