Ještě jednou o Adolfu Loosovi

Brněnský architekt a jeho plzeňští klienti

Pracoval pro ně, a proto bych o nich a jejich rodinách dnes ráda vyprávěla. A také o jejich životních osudech, o jejich většinou tragických životních osudech. Byli to zámožní židovští plzeňští podnikatelé a Adolf Loos pro ně představoval bytového architekta a designéra, který k radosti zhýčkaných, znuděných manželek dokázal proměnit kapitál jejich zaneprázdněných manželů skrze bytové interiéry. Zařízení bytu, které ještě dnes, po skoro sto letech, působí neuvěřitelně hezky, elegantně a bezčase a každému designérovi, který hledá styl a funkcionalitu, může posloužit jako vzor.

Portrét Adolfa Loose v bytě v ulici Bendova č.10 v Plzni

Tragické osudy, které klienty Adolfe Loose čekaly. Životy, které skončily v Terezíně a Osvětimi. A do Olomouce, kde Edita Hirschová v září 1942 vlakem AAo putovala směr Terezín a odtud pak vlakem Cu do Osvětimi. Kde zahynula. Ne, Edita Hirschová/Edith Hirsch nepatřila mezi Loosovy klientky. Byla to mladá česká malířka, která se narodila roku 1908, v Paříži již začínala budovat slibnou kariéru, již ale zmařilo její zatčení a smrt. V domě na ulici Husova v Plzni patřící rodině Brummelově, s níž byla příbuzná, lze spatřit jeden její obraz. A průvodce o ní dál a dál neúnavně vypráví.

Česko-židovská malířka Edita Hirschová (1908–1942)

Malba Edity Hirschové v domě Brummelů v ulici Husova č. 58

Tato freska, jejímž autorem je rakouský malíř Robert Aigner (1901–1966) a zobrazuje jihoevropskou krajinu, měla obyvatele a návštěvníky bytu v ulici Husova č. 58 odpoutat od výhledu ven, kde byly k vidění samé ošklivé industriální budovy.

Průvodce vypráví o rodině Liebsteinově, která si dům na ulici Husova č. 58 pořídila, o soužití vdovy Hedviky/Hedwig Liebsteinové s Janou a Janem Brummelovými, její dcerou a jím zetěm. Hedvika Liebsteinová přišla v roce 1943 o život v koncentračním táboře, Jan a Jana přestáli Terezín a Osvětim a Bergen-Belsen a po válce se vrátili zpět domů do Československa.

Náhrobní kámen Hedviky Liebsteinové a jejího manžela Wilhelma Liebsteina na židovském hřbitově v Plzni

Byt v domě Brummelových na ulici Husova č. 58

Barevná harmonie až do posledního detailu

Jeden z nejhezčích Loosových interiérů, které Plzeň nabízí, je byt v ulici Bendova č. 10. Patřil Vilému Krausovi a jeho ženě Gertrudě, dceři majitele chemičky Taussiga. Vilémovi (nebo Willy nebo Wilhelm) se v roce 1939 podařilo přepravit se do bezpečí do Anglie. Jeho žena a dvě děti už za ním ale nestihly přijet. 18. ledna 1942 putovaly transportem do Terezína, poté do ghetta Zamość ve východním Polsku. Pravděpodobně zahynuly v jednom z vyhlazovacích táborů ve Polsku – Belżec nebo Sobibor.

Interiér v ulici Bendova č. 10 nese Loosův rukopis: nejvzácnější materiály a blyštivá zrcadla

Rafinované promyšlené průhledy

Loosovy oblíbené barvy: červená, modrá a zelená – zde (nahoře a dole) v bytě na ulici Bendova č. 10

Součástí organizované prohlídky Loosových interiérů je i byt na Klatovské třídě č. 12, který bylo koncem dvacátých let přizpůsobeno tomu, že tu žil Josef Vogl se ženou Štěpánkou a také se tu nacházela lékařská ordinace. Dříve tu žil majitel továrny na drátěné mříže Otto Beck se svojí ženou Olgou, narodily se tu i jejich děti: 1903 Eva, 1904 Klára a 1910 Max-Klaus.

 

Byt na ulici Klatovská třída č. 12

Švagrová Adolfa Loose Olga Becková, choť Otto Becka, jednoho z prvních Loosových obdivovatelů v Plzni, přišla o život roku 1942 v koncentračním táboře. A její dcera Klára/Claire Becková, třetí žena Adolfa Loose, který od září 1941 musela nosit židovskou hvězdu, zemřela neznámo kdy v ghettu nebo v koncentračním táboře v Rize. Loos tyto tragédie už nezažil. Už v roce 1933, pár měsíců po rozvodu s Claire/Klárou Beckovou, zemřel ve vídeňském sanatoriu.

Klára/Claire Beck, třetí žena Adolfa Loose (1904–1942?)

Olga Becková, Klářina matka (1879–1942)

Náhrobek Otto Becka, Klářina otce, a Evy Schanzerové, Klářiny sestry, na židovském hřbitově v Plzni

Ani jeden z interiérů Adolfa Loose v Plzni se neobejde bez tristního okolí. Čímž je návštěva těchto bytů, která je sama o sobě estetickým zážitkem, doprovázena velkou, nezapomenutelnou emocí. A na problémy Adolfe Loose s justicí – právě v době, kdy žil v Plzni, koncem dvacátých let, stanul před soudem kvůli smilstvu – tak člověk alespoň po dobu prohlídky nechá za dveřmi (které jsou zvenku jen málo zajímavé, o čemž jsem psala už ve svém příspěvku z 4. června – „Interiéry Adolfa Loose jednou jinak. Plzeňské Loosovy byty zvenčí“).

S Claire/Klárou Beckovou a jejími rodiči Otto a Olgou Beckovými jsem se nyní přiblížila tématu, kterému se chci – po vydatných rešerších na místě – věnovat na rozsáhlejší ploše, až můj pobyt tady v Plzni skončí (musí to opravdu skončit?). Možná z toho bude životopis Kláry/Claire Beck/Beckové?

Můj pes Zampa mezitím studuje apps k prohlídce Loosových interiérů …

… a v blízké intelektuální kavárně „Inkognito“ se zdá se Loosových barevných kombinací něco naučili.