Romský festival Khamoro

Mladá romská kráska

 

Romové jsou jen mezi svými

Když stojí na jevišti, lidé je zbožňují a nešetří chválou: mají krásné hlasy, výtečně hrají na housle a kytaru, hudba, jako by přímo tryskala z hloubi jejich duše a s námi všemi neobyčejně rezonuje. Tak tomu bylo i tady v Plzni během třídenního romského festivalu Khamoro. Začal barevně a hlasitě, improvizovanými výstupy a malířskými a šperkařskými workshopy v parku před Měšťanskou besedou …

 

… a barevně a tou nejlepší gipsy hudbou i skončil, koncerty muzikantů Angela Debarreho & Maria Apostola, dále rumunské skupiny Mahala Rai Banda a českou skupinou Kale, která doprovázela Věru Bílou, „Queen of Romany“, nekorunovanou královnou české folkpopové scény. Romští muzikanti dávali rozhovory, všichni si je fotili a natáčeli.

Romská skupina Ilo z Ruska při generální zkoušce na plzeňském hlavním náměstí

Romové dávají rozhovory

Na pár hodin tak centrum města patřilo početným snědým romským rodinám. A uznání a obdiv romských umělců na jevišti patřil jim všem. Romům, pyšnému, tajemnému a přece jen skrz na skrz úplně normálnímu etniku.

Mezitím se – myslím tím nadšené romské publikum – už vrátilo zpátky domů, do svých skromných sociálních bytů, protože si – jakožto nezaměstnaní – nemohou dovolit žádné hezké nájemní byty. A možná je to tak lepší i pro ně. Protože takhle jsou alespoň mezi sebou a nikdo si nestěžuje, když je hudba občas trochu hlasitější a o svátcích se griluje.

Jako by zažila už tisíc let utrpení

Taky dnes, kdy je „Evropský den sousedů“, jsou Romové jen mezi svými. Husovo náměstí hned vedle závodů Škoda bylo jedno z míst, kde se Evropský den sousedů odehrával. Toto náměstí se nachází v jedné z plzeňských romských čtvrtí, je srdcem takříkajíc romského „ghetta“. Jistě, nejsou tu zavření jako ve skutečném ghetu, mohou přicházet a odcházet, jak se jim zachce. Ale jsou vyloučeni z „normální“ plzeňské společnosti, z „normálního“ života.

Kromě pár organizátorů jsem byla jednou z mála „bílých“, kteří na tuto slavnost sousedského porozumění na náměstí uprostřed romské čtvrti přišli. Romské matky a babičky byly pyšné na první taneční vystoupení svých dcer a vnuček, romští tatínci a dědečci kriticky pozorovali první boxerské pokusy svých dětí a vnuků. Ženy seděli s ženami na židlích rozestavěných v kruhu, muži stáli s muži ve skupinkách v parku. A všichni se dobře bavili.

Sport jako možnost sociálního vzestupu

 

Jediným rušivým prvkem jsem byla možná já. Ale když si všimli, že umím romanes, už se na mě nedívali tak nedůvěřivě. Ale rozhovor se mi zcela navázat nepodařilo. Ne, pro Romy tu není žádná práce, hodně osob žije pohromadě v malých bytech: více se mi z mladíka dostat nepodařilo.

Tři romské generace

 

Cituji z nedávného českého průzkumu: Počet osob, které považují za správné a možné, aby všechny menšiny i se svojí kulturou a tradicí žili pospolu, během jednoho roku klesla z 46 % na 31 %. Více než dvě třetiny českého obyvatelstva tak tedy Romům – etniku s vlastní historií, vlastní kulturou a zvyky – zakazují žít jako Romové.

A těch dalších 30 procent? Chtějí se se svojí odpovědí jen ukázat jako tolerantní nebo by Romy skutečně akceptovali jako dobré sousedy?