Město jako výstavní prostor

Budelíp

Na lavičce ve veřejné zeleni na Náměstí Emila Škody v Plzni sedí během vernisáže dva bezdomovci. Připadalo jim, že si z nich těmi krásně modře natřenými minikontejnery na odpadky s malými kulatými okýnky někdo dělá legraci nebo to chápali jako ironicky hořkou kritiku studentů designu ohledně českého sociálního systému? Nejsem si jistá, jestli je to celé vůbec zajímalo. Bylo pro ně možná důležitější, že v Apéru dostali něco k pití a nikdo je nevykázal ven ani nediskriminoval. Publikum bylo dost inteligentní a tolerantní na to, aby jim pocit vyloučení nedalo pocítit.

Výstava s výmluvným názvem Budelíp je součástí projektu českého architekta Rostislava Koryčánka, v jehož průběhu se veřejná náměstí a místa proměňují kvalitativně a prospěšně pro lidi. Tady na Náměstí Emila Škody, které počínaje krizí tradičních plzeňských závodů Škoda ztratilo svoji funkci jakožto příjezdové a odjezdové místo tisíců dělníků, se konalo třetí z celkem sedmi akcí. Jiří Beránek, Benedikt Tolar a studenti Fakulty umění a designu Ladislava Sutnara na Západočeské univerzitě se zabývají tématem bezdomovců – problém, který v Česku ze strany státu prozatím čeká na řešení.

Nenucená hra dětí v azylovém mini-„domě“

Neexistují žádné azylové domy pro bezdomovce nebo jich je jen málo? Postavíme je, řekli studenti. Postavíme vám je, řekli studenti. Skurilními, ve skutečnosti naštvanými obytnými minikontejnery, ve kterých si několik dětí na vernisáži nevinně nenuceně hrálo, chtěli podnítit k diskusi: o sociálním vyloučení (nejen) bezdomovců a (cituji z letáku výstavy) „nejasné hranici mezi jistotou vlastního příbytku a nejistotou života na ulici“.

Keramická zvonkohra, v pozadí závody Škoda

Podchod z náměstí k závodům Škoda

Malířství a graffiti v podchodu

 

K výstavě „Budelíp“ patří také apartní kompozice keramické zvonkohry, neforemná nahá ženská těla namalovaná na zdi podchodu, kterým kdysi chodila spousta lidí, dnes je však zchátralý a špinavý, a také brambory pečlivě nasázené v řadách, které měly kvést přesně v době vernisáže. Což se ale nestalo. Možná jsou Češi po desetiletích socialistického kolektivního hospodářství se svými zemědělskými znalosti trochu pozadu?

Výstava se mi líbila. Umělecký projekt bude za měsíc pokračovat. Napjatě na to čekám hlavně proto, že se bude konat pod mostem Milénia přes Radbuzu. Moji nejoblíbenější plzeňskou řeku.

A když už jsem u toho, tady je pár fotografií z barevně lákavých bočních zdí závodů Škoda: