sobota 23. května 2015

Krásné město s děsivou historií


Dobřany a tamní psychiatrická léčebna

Dobřany jsou hezké městečko, asi deset kilometrů na jihozápad od Plzně. Na prostorném náměstí, které patří ke každému správnému českému městu, stojí pečlivě zrenovované domy, barokní kostel ve tvaru kruhu zasvěcený svatému Vítu, ve kterém se nachází vzácný dvojitý oltář plný postav, v rovněž barokním kostele svatého Mikuláše na Náměstí T. G. Masaryka hojně navštívená nedělní bohoslužba, gotický kamenný most se třemi oblouky přes řeku Radbuzu, na kterém se rybaří, bloumá a flirtuje. A všude kolem rozkvetlé louky a pečlivě okrášlované rodinné domky s opečovávanými záhonky květin a zeleniny. Úplná idylka. To si určitě pomysleli i Němci, kteří městečko – na základě Mnichovské dohody uzavřené na konci září 1938 – začátkem října 1938 obsadili a připojili je k Sudetám. Jen „německá“ obdoba českého názvu Dobřan se jim nelíbila: „Dobrizan“ nebo „Dobrzan“ – znělo jim příliš slovansky. Což tak také bylo. A tak městečko přejmenovali a říkali mu „Wiesengrund“ (v překladu: Louka). Trefné pojmenování.

Gotický kamenný most přes Radbuzu v Dobřanech

Tento obraz dobře zapadá do vesele bezstarostné atmosféry, kterou si chce Plzeň jako letošní evropské hlavní město kultury udržet: na programu tu je tanec a divadlo, umění a kultura ve všech formách. Město se probudilo a přitahuje hosty z celé Evropy.

Vladislav Vladislav Žižka a místní arteterapeutka
Jestlipak někteří z turistů zavítají i do Dobřan? Je tu dobrá restaurace s vlastním pivovarem, ve které vaří a servírují nepasterizované pivo. Je otázkou, jestli si turisté, trochu stranou Náměstí T. G. Masaryka všimnou nenápadného ukazatele „Psychiatrická léčebna“? Doktor Vladislav Žižka, ředitel léčebny, mě přátelsky přivítá a ochotně provede po rozlehlém areálu: park má rozlohu 43 hektarů, je tu vícero hezkých pavilonů, ve kterých dnes žije kolem 1200 pacientů.


 
Park psychiatrické léčebny v Dobřanech

Elegantní ochoz v psychiatrické léčebně Dobřanech dnes

Tehdy v roce 1941, když léčebna Dobřany/Wiesengrund – tehdy největší sudetoněmecké zařízení tohoto druhu – byla přiřazena do národně socialistického programu eutanázie „Aktion T4“, takzvané eutanázie dětí a mládeže, tu žilo více než 2700 osob. V jedné tehdejší kronice se dokonce píše, že to tehdy byla „nejmodernější, nejúčelnější a nejkrásnější evropská“ léčebna, kromě rozlehlého parku a zahrad k areálu patřily také pole, louky, vlastní nádraží a hřbitov. Nádraží se používalo k transportu nemocných, kteří sem byly převáženi ze středočeské léčebny Kosmonosy přes Dobřany do saských (Pirna-Sonnenstein) a hornorakouských zařízení (Hartheim). A na hřbitově se pak pochovávalo velké množství neplnoletých pacientů, kteří padli za oběť „Aktion T4“.

Tragédie v tragédii: V dubnu 1943 bombardovali léčebnu v Dobřanech piloti RAF, protože si mysleli, že jde o továrnu Škoda vyrábějící zbraně.

Když pročítám příběhy nemocných, zveřejněné ve sborníku „Národně socialistická eutanázie“*, mrazí mě. Od té doby, co jsem si tuto knihu přečetla, už hezké městečko Dobřany s velkým náměstím, barokním kostelem, gotickým mostem přes Radbuzu, udržovanými rodinnými domy a kvetoucími zahradami nedokážu vnímat očima nezaujatého turisty.


P.S.: Tímto chci panu dr. Milanu Novákovi, spoluautorovi mé knihy Čechy tam a zpátky, poděkovat za to, že mě upozornil na léčebnu Dobřany a zmíněnou knihu.


* Michal Šimůnek - Dietmar Schulze (Hrsg.), Die nationalsozialistische „Euthanasie“ im Reichsgau Sudetenland und Protektorat Böhmen und Mähren 1939-1945, Praha: Institute of Contempory History of the Academy of Sciences Prague 2008

0 komentářů:

Okomentovat